Ekvádor - od rovníku k Pacifiku

Při vstupu do země je nutno předložit ke kontrole cestovní pas s platností minimálně 6 měsíců, vízum do 90ti dnů pobytu není v případě občanů ČR potřeba. Dále může imigrační úředník požadovat předložení zpáteční letenky a prokázání finančních prostředků k zamýšlené délce pobytu. Při hraniční kontrole se vyplňuje celní prohlášení a také statistický imigrační lístek, který je nutno při odjezdu odevzdat.

Cestovatel smí vstoupit do Ekvádoru bez problémů s věcmi osobní potřeby, maximálně do výše 2 zavazadel na osobu a s celním omezením podle běžné praxe na některé výrobky, jako jsou cigarety, lihoviny, víno apod. Další zavazadla jsou obvykle proclívána. Prokazování způsobu nabytí finančních prostředků ani povinná směna valut nejsou vyžadovány. Do země lze přivézt bez omezení jakékoliv množství finančních prostředků do výše 10 tis USD, množství vyšší než je tento limit podléhá povinnosti záznamu v celním prohlášení, které je vyplňováno při vstupu do země.

Velvyslanectví České republiky v Peru

Embajada de la República Checa

Baltazar la Torre 398, San Isidro, Lima

Telefon: +511/2643381, 2643374

Nouzová linka: +511/2643381

E-mail: lima@embassy.mzv.cz

Web:   www.mzv.cz/lima

Honorární generální konzulát České republiky v Ekvádor

Consulado Honorario de la República Checa

Avenida Tercera 520 y Calle Cuarta, Los Ceibos, Guayaquil

Telefon: +593-4-2000023, 2000904

E-mail: guayaquil@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát České republiky v Ekvádoru

Av. Eloy Alfaro y Mariana de Jesús, Edificio Gaia, piso 7, Oficina 72, Suito

Telefon: 00593 2 450 2763, 450 27 96

E-mail: quito@honorary.mzv.cz

Úřední jazyk

Úředními jazyky jsou španělština, kečujština a šuárština, nejvíce se však používá španělština. Kečuánština či kečujština, španělsky quechua, vlastním jménem runa simi (doslova: lidská řeč), je nejrozšířenější indiánský domorodý jazyk v Jižní Americe. Používá se zejména v Peru a Bolívii (v obou jedním z úředních jazyků), dále pak v přilehlých oblastech Ekvádoru, Kolumbie, Chile a Argentiny. Hovoří jím asi 14 milionů obyvatel, z toho 9,6 milionu představují rodilí mluvčí.

Geografie

Ekvádor je stát v Jižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Ekvádor je nejmenší z jihoamerických států ležících v Andách a prochází jím rovník, který dal jméno této zemi rovnodennosti. Je to turisticky zaslíbená země. Krajina Ekvádoru je velmi různorodá a dá se rozdělit do tří částí (západní, centrální Andy a východní), které se od sebe výrazně liší klimatem, biotypem, ale i zvyky. K prozkoumání i odpočinku se tu nabízí památky z různých dějinných období, žijící kultura původních indiánských etnik, věčným sněhem pokryté horské velikány v Andách s mnoha činnými i vyhaslými sopkami, lázně s horkými prameny, nádherné pláže s palmami, zelené deštné pralesy Amazonie. Přírodu Ekvádoru výstižně definoval velký německý přírodovědec Alexander von Humboldt, který prohlásil: "Horské oblasti poblíž rovníku jsou tou částí naší planety, kde na nejmenším prostoru dosáhla rozmanitost přírody svého maxima". Krajinu vytváří tři charakteristické oblasti, kterými jsou západní pobřeží Pacifiku, zvané costa, horský hřeben And se svými úchvatnými sopkami, tzv. sierra a oblast tropických deštných pralesů, zvaná oriente. Ekvádor proslul svojí různorodostí vegetace a živočichů, podmíněnou právě zmíněnými rozdílnými klimatickými pásmy. Panamericana prochází zemí podél hřebene And, kde je dominujícím prvkem krajiny na 30 sopek, mezi nimi i nejvyšší činná sopka světa Cotopaxi, ležící na území stejnojmenného národního parku. Těchto je na území Ekvádoru několik a lze v nich pozorovat lamy, divoké koně, kondory, ojediněle i pumy atd. Při cestě do oblastí Amazonie lze uvidět mnoho rozličných druhů opic, velké plazy anakondy, vzácně i tapíry a jaguáry. Národní park Sangay je důkazem rozmanitosti a byl roku 1983 pro své přírodní bohatství přijat mezi přírodní památky UNESCO. V parku se nachází dvě aktivní sopky, fauna a flóra je velmi rozmanitá, jelikož zde nachází jak deštné lesy, tak ledovce.

Galapágy jsou názvem ekvádorského souostroví 19 sopečných ostrovů ve východní části Tichého oceánu asi 1000 km západně od pobřeží Ekvádoru, ke kterému oficiálně patří. Jsou proslulé pouze na těchto ostrovech žijícími, zvláštními druhy zvířat, např. prehistoricky vyhlížejícími ještěry Iguana, modronohými ptáky Boobies a samozřejmě obřími suchozemskými želvami. Galapágy se nacházejí po obou stranách rovníku. Galápago značí želvu – název znamená tedy něco jako „želví ostrovy“. Souostroví je tvořené z mladých sopek, z nichž některé jsou dodnes činné. Na největším ostrově Isabela ční nejvyšší hora, sopka Wolf s 1 646 m n. m a jejím kráterem prochází rovník. Ostrovy lávy, ohně a zvířat, která jinde na světě nenajdete - takové jsou Galapágy. Pro zoology představují přirozenou laboratoř, v níž mohou pozorovat, jak se nejspíš vyvíjely živočišné druhy. A všechno v přímém přenosu.

Klimatické poměry

Klima je velmi často ovlivňováno mořskými proudy a různými geoklimatickými celky. Jsou 3 a to pobřežní pás (Costa) – nížinný, s deštnými pralesy a na jihu se savanami; horský pás And (Sierra) – a východní pás (Oriente) – okraj Amazonské nížiny (deštný prales). Studené větry od června do prosince přinášejí časté mlhy zvané garúa a způsobují, že je poměrně chladno a sucho. V prosinci začínají studené větry slábnout a oceán se otepluje. Klima je ovlivňováno teplým Panamským proudem ze severu. Tyto proudy přinášejí teplá a slunečná rána s pozdějšími mlhami a dešťovými přeháňkami odpoledne. Ostrovy mají většinou suché klima.

Historie

Indiánský stát na území Ekvádoru byl v 15. století poražen vpádem říše Inků, jejíž centrum se nacházelo na území dnešního Peru, ale již roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří indiány zotročili na 300 let a Ekvádor se stal součástí místokrálovství Peru, v roce 1717 byl připojen k místokrálovství Nová Granada. Od roku 1822 do roku 1830 byl Ekvádor součástí Velké Kolumbie, poté se z něj stal samostatný stát. V roce 1895 zažil Ekvádor pod vedením Eloye Alfaroa tzv. liberální revoluci, která snížila vliv církve a konzervativních velkovlastníků půdy. Ve 20. století se v zemi projevila politická destabilizace a časté střídání civilních a vojenských vlád. Mezi lety 1950 a 1970 proběhlo několik státních převratů. V letech 1940 až 1942 proběhla neúspěšná válka s Peru, při které Ekvádor ztratil část vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií). V roce 1972 armádní junta provedla převrat vlády Velasca Ibarry a započala diktatura Guilermo Rodrígeze. V roce 1979 byl obnoven civilní demokratický režim. Historie tu zanechala mnoho stop a důkazů o tom, že právě na území Ekvádoru se psaly poslední stránky historie říše mocných Inků.

První ostrovy Galapág byly vytvořeny z čedičové lávy při podmořských erupcích, přibližně před 5,5 miliony let. Galapágy objevili Španělé 10. března 1535. V té době nebyly ostrovy neobydlené. V 17. a 18. století používaly ostrovy pouze piráti a různí cestovatelé k doplňování vody. Do roku 1832 nepatřily ostrovy nikomu. Pak si je přisvojil Ekvádor. V roce 1835 na ostrovech přistál s výzkumnou lodí HMS Beagle britský přírodovědec Charles Darwin. Strávil zde 6 týdnů pozorováním živočichů. Výsledkem tohoto pozorování byla práce O původu druhů - slavná evoluční teorie. Ostrovy jsou pro svou jedinečnou faunu od roku 1934 jedním velkým národním parkem a v roce 1978 byly Galapágy zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Podle nejnovějších poznatků se ostrovy každým rokem vzdalují od pevninského Ekvádoru 7 cm.

Obyvatelstvo a náboženství

Ekvádorci jsou velmi komunikativní a není problém s nimi navázat kontakt. Kolem 30 % populace jsou čistokrevní indiáni z kmenů Chívarů a Kečuů. Vláda jim poskytla velké území na východě země, ale indiáni mají stále malý kapitál a malou politickou moc. Některé kmeny žijí jako kočovníci v hloubi ekvádorského deštného pralesa. Tam si vždy vymýtí kus lesa, kde si postaví vesnici z chaloupek s doškovou střechou, vypěstují něco málo plodin a po žních se pak přesunou dál, kde loví zvěř a rybaří. Většina indiánů žije ve východním Ekvádoru; jeden kmen, Coloradové, však obývá pobřeží. Jsou v celé Jižní Americe jedinými obyvateli deštného pralesa, žijícími na západ od And. Další indiánské kmeny najdeme vysoko v Andách; obdělávají tam malá políčka a prodávají řemeslné výrobky. Předkové těchto kmenů tvořili součást obyvatelstva incké říše, jež se během 15. století rozšířila z Peru na sever a kromě centrálních And pokryla i jižní část severních And. Španělé si Inky podrobili ve 30. letech 16. století a zotročili je. Z Afriky si dovezli další otroky, kteří pak pracovali spolu s Inky na cukrových plantážích podél pobřeží. Dnes je většina obyvatel smíšeného původu – jsou částečně potomky indiánů, zčásti Španělů a také Afričanů. Ti tvoří 55 % obyvatelstva. Zbytek populace tvoří přistěhovalci anebo míšenci, potomci mnohých kolonizačních vln rovníkové země. Jak již bylo řečeno Galápagy před svým objevením nebylo osídleno a tak jsou jedním z mála míst na světě bez domorodého obyvatelstva. Největší etnická skupina je složena z ekvádorských mesticů, smíšených potomků španělských kolonizátorů a domorodých indiánů. Žije tu také velký počet bělochů většinou španělského původu nebo američanů.

Měna

Americký dolar je jediným zákonným platidlem Ekvádoru od roku 2000. Až do roku 2000 byl ekvádorskou národní měnou sucre. V každodenním platebním styku se používají souběžně mince amerického dolaru a ekvádorské mince. Je nutné mít sebou dostatek malých bankovek a mincí, některé hotely a obchody odmítají přijímat velké bankovky. Peníze lze směnit na letišti, v bankách a v hotelech pouze ve větších městech. Pro výběr z bankomatů jsou použitelné platební karty Visa a MasterCard.

Nákupy a suvenýry

V Ekvádoru máte možnost zakoupit velké množství rozličných suvenýrů. Velmi populární je vlněné zboží, které je vyráběno z hrubé, různobarevné, doma vyrobené vlny. Vlna se míchá do látky ze které se vyrábějí ponča. Ponča od Indiánů z okolí Otavala se považují za jedny z nejlepších v Jižní Americe. Velmi populární jsou také ručně vyšívané oděvy – ty je však vhodnější kupovat v dobrých obchodech, protože na tržištích nejsou příliš kvalitní. Koupit si můžete i slavné panamské klobouky. Pravý panamský klobouk se musí srolovat do pouzdra od doutníku aniž by utrpěl újmu. Klobouky se vyrábějí z listů palmy, která roste v pobřežní provincii Manabí. Hlavním centrem výroby těchto klobouků je Montechristi. Velkých výběr tkaných výrobků je v Otavalu. Vlákno z agave se používá na tkaní tašek macramé nebo kabel zvaných shigras. Pokud máte zájem o výrobky z kůže zajeďte do Cotacachi nebo Ambato. Různé výrobky ze dřeva koupíte zejména v San Antonio de Ibarra mezi Otavalo a Ibarra. V Oriente najdete barevné dřevěné ptáky vyřezávané z vonných dřev. Specialitou v Ekvádoru jsou malované a lakované sošky a ornamenty vyrobené z chlebového těsta. Tyto výrobky nejlépe koupíte v Calderónu, severně od Quito.

Stravování

Ekvádor je proslavený svým výborným ovocem, rybí kuchyní a nespočetným množstvím druhů andských brambor. Můžete vyzkoušet např. guy - tradiční jídlo, jehož kořeny sahají do dob Inků. Chutná jako něco mezi králíkem a kuřetem. Hlavní chod - rýže, brambory a maso jsou doplňovány ekvádorskou specialitou aji - horká omáčka. Každá restaurace má většinou svůj vlastní recept. Specialitou jsou pro Ekvádor také polévky: lorco - je vyrobená z avokáda, brambor a sýra, chupe de pescado - je ze zeleniny a ryb, yaguarlocro, vyrobenou z brambor a krve, caldo de pata - což je masový vývar s kousky kravských kopyt. Místní tuto polévku milují a zejména muži věří, že jim navrátí jejich sílu. Mezi další pokrmy, které můžete běžně najít v restauracích, patří - seco de pollo - dušené kuře s rýží a plátky avokáda, arroz con pollo - rýže smíchaná s kuřecím masem, pollo a la brasa - pečené kuře podávané s hranolky, lomo salteado - vepřový steak s cibulí a bramborem, seco de chiwo - dušené kozí maso s rýží, churrasco - výživný pokrm z pečeného vepřového,vajec, zeleniny, rajčat, brambor a avokáda, parrilladas - směs vepřového, hovězího a kuřecího grilovaného masa. Ekvádor je přímořský stát a velmi populární jsou po celé zemi pokrmy z ryb a mořských plodů. Zejména v Quitu a ve velkých městech najdete  nespočet restaurací s mezinárodní kuchyní. Tradičním nápojem vyráběným ve všech andských zemích je chicha. Vyrábí se kvašením kukuřice, rýže nebo juky. Galapážské jídlo je neuvěřitelně rozmanité a z velmi podobných potravin Ekvádoru. Najdete tu pokrmy z vysočiny (brambory, obilí, zelenina), stejně jako z pobřeží Ekvádoru (ryby, krevety). Mořské plody na Galapágách jsou vynikající a k dispozici je také velký výběr čerstvého ovoce a zeleniny na ostrovech. Lahůdku jsou pak ceviche (krevety marinované v citrónové a cibule), encebollado ( vynikající polévka s rybou), humři a slavné okurky moře.

Elektřina

110 V, 60 Hz střídavého proudu, americký typ zásuvek A, B, je třeba redukce.

Telefony, pošta, internet

Internetový telefon je dostupný stejně jako internet a volání na pevnou linku v ČR za velmi dobré ceny. Ekvádor je z hlediska použití našich běžných mobilů problematický, běžné mobily v Ekvadoru nefungují a také ceny jsou popěrně vysoké. Z našich operátorů je Ekvádor pokrytý pouze roamingem O2. Pokrytí signálem je ale jen v městech. Ekvádor má dobré pokrytí internetem a internetové kavárny naleznete skoro v každém velké městě a v turisticky známých lokalitách. Hodina připojení na internet stojí od 1 USD v menších městech, do 4 USD ve větších městech. Známky jsou k dostání na poštách a v některých turistických obchodech. Pošta v Ekvádoru funguje spolehlivě, ovšem trasu Ekvádor - Evropa zdolá zásilka tak za dva týdny.

Zdraví

Do Ekvádoru není vyžadováno zvláštní očkování, není povinné se nechat očkovat proti žluté zimnici. V případě, že cestovatel odlétá z Ekvádoru do zemí, kde je očkování proti žluté zimnici povinné (např. státy Střední Ameriky) nebo do země, která vyžaduje očkování při cestě z Ekvádoru, je nutné potvrzení o očkování předložit již na letišti. Je třeba se mít na pozoru před onemocněním horečkou dengue, které způsobuje štípnutí infikovaným komárem. Proti této nemoci neexistuje očkování, platí pouze prevence.

Bezpečnostní situace

Turistické zóny jsou relativně bezpečné, nicméně se doporučuje nenavštěvovat odlehlá a osamocená místa, nenosit cenné předměty a vyšší částky peněz. Doporučuje se využívat hotelové bezpečnostní schránky pro uložení cenností, cestovních dokladů a letenek a mít u sebe fotokopie dokumentů. V případě krádeže je nutno se ihned obrátit na policii a sepsat příslušný protokol pro likvidační řízení škody u pojišťovny. Při odcizení cestovního dokladu je policejní protokol nezbytný také pro vydáni náhradního cestovního dokladu.

Hlavní město Ekvádoru

Quito, hlavní město Ekvádoru, bylo založen v 16. století na ruinách hlavního města Inků do roku 1526  a stojí v nadmořské výšce 2850 m. Tudíž je druhým nejvýše položeným hlavním městem na světě. Město leží na východním svahu aktivního stratovulkánu Pichincha (4794 m), rozkládá se v hlubokém údolí. Historie města spadá do předkolumbovské éry. První obyvatelé byli lidé kmene Quitu sjednocení s domorodou indiánskou dynastií Shyris. Kolem roku 1300 se dynastie Shyris spojila s dynastií Puruhás a jejich potomci bojovali proti Inkům v druhé polovině 15. století. Po španělské invazi bylo město zničeno a znovu vystaveno španělským vyslancem Sebastiánem de Benalcázar, a mnoho koloniálních budov se zachovalo do dnešní doby. Koloniální centrum barokní doby San Francisca del Quito, jak se celým názvem město nazývá, bylo vyhlášeno památkovou rezervací UNESCO. Centrum (el centro) je část starého města s bílými domy, koloniální architekturou a spoustou katolických kostelů a katedrál. Nejznámější a nejnavštěvovanější je oblast  Mariscal Sucre a navazující třída Amazonas. V samém centru města se nachází Náměstí nezávislosti (španělsky Plaza de la Independencia) na kterém stojí např. Prezidentský palác (španělsky Palacio del Gobierno), katedrála nebo Arcibiskupský palác (španělsky Palacio Arzobispal). Nedaleko náměstí naleznete Klášter sv. Augustína, ve kterém je pohřbeno mnoho hrdinů padlých v bojích o ekvádorskou nezávislost a byla zde také podepsána deklarace nezávislosti (10. srpna 1809). Dále je zajímavé divadlo Teatro Sucre vystavěné v roce 1878. Kostel La Compaňía de Jesús z roku 1605 je nejvíce vyzdobeným ekvádorským kostelem se zlato zelenou kopulí. Dalším zajímavým náměstím je Náměstí svatého Františka (španělsky Plaza San Francisco) se stejnojmenným kostelem a klášterem, jehož výstavba začala jen pár týdnů po obnovení Quito v r. 1534. Vedle této koloniální stavby, největší v Quitu se nachází také muzeum. V celém Quitu je bezpočet muzeí, divadel, kostelů, katedrál a nejrůznějších památníků. Dominantou Quita je malý kopec Panecillo v jižní části města, na jehož vrcholku stojí mohutná socha anděla.

Další zajímavosti

Guayaquil (Santiago de Guayaquil) je největší město Ekvádoru, počet obyvatel je zhruba  přes 2 milióny.  Jedná se o významný ekvádorský přístav ležící v deltě řeky Guayas vlévající se do Tichého oceánu. V roce 2000 město přebudovalo nábřeží řeky Guayas a vybudovalo promenádu Malecón 2000, která je údajně nejlepším urbanistických projektem posledních let v Jižní Americe. Promenáda je 2,5 km dlouhá a symbolizuje skloubení přírody a moderní architektury včetně obchodů, restaurací, hřišť a parků. Další zvláštností jsou barevné domky ve čtvrti Las Peñas. Čtvrť Las Peñas, která se rozkládá na jednom z nemnoha vyvýšených míst ve městě. Dřevěné domky byly kolem roku 2000 nově opraveny a nyní souží jako kavárny, bary a prodejny suvenýrů. Na vrchol kopce vede 444 schodů a kromě výhledu na město je tam kaple sv. Anny a maják. V Guayaquilu je několik zajímavých kostelů např. Kostel sv. Františka z 18. století, přestavěný v roce 1902 po požáru. Dále se v centru města nachází několik pěkných parků, obzvláště zajímavý je Bolívarův park (španělsky Parque Bolívar) se sochou tohoto významného jihoamerického osvoboditele, po které se prohánějí obří leguáni.

Cotopaxi (5897 m) je nejznámější a nejvíce navštěvovanou ekvádorskou sopkou. Vulkán se nachází v národním parku Parque Nacional Cotopaxi, zhruba 70 kilometrů od hlavního města Quita. Vstup do národního parku je ve výšce 3100 metrů nad mořem. Cotopaxi je typický kuželovitý stratovulkán se sklonem svahu 35° – 45°. Od roku 1738 bylo zaznamenáno zhruba 50 erupcí, během nichž bylo třikrát zničeno nedaleké město Latacunga, které bylo vždy obnoveno. Poslední sopečná erupce, včetně malého zemětřesení, byla dokumentována v roce 1975.

Souostroví Galapágy je od roku 1978 zapsané na seznamy UNESCO a veškerý turistický ruch reguluje správa zdejšího národního parku. Ročně sem může přijet nejvýše 60 tisíc lidí, přičemž každá skupina má předem schválený program a je jí přidělen průvodce. Ten jednak zná zdejší prostředí, ale hlavně dohlíží na dodržování přísných ekologických pravidel. Po ostrovech se můžete pohybovat pouze po vyznačených cestách, aby nedocházelo k jakémukoliv rušení zdejší fauny, která je opravdu velmi bohatá.

Ostrov Santa Cruz (986km2) je nejlidnatějším a druhým největším. Hlavním městem ostrova je Puerto Ayora, ležící u jižního pobřeží. Výzkumná stanice Charlese Darwina, jenž tu byla postavena v době jeho návštěvy, leží 20 minut pěší chůze na severovýchod od Puerto Ayora. Mezi další atrakce ostrova patří cesta "suchou" zónou vegetace - tady narazíte např. na mangrovníky, slanomilné keře, kaktusy apod. a zejména tzv. Želví zátoka, nabízející bílé písečné pláže. Nedaleko vesnice Santa Rosa uvidíte Želví rezervaci, která je domovem želv sloních. Zbylými atrakcemi ostrova jsou dále zátoky Whale Bay a Conway Bay a pláže Las Bachas.

Isabela - největší ostrov v celém souostroví (někdy se setkáte i s názvem Albemarle) a zabírá 58% z celkové pevninské rozlohy Galapág. Tady se tyčí i nejvíce vulkánů, mezi ty nejznámější a nejvyšší patří Wolf (1707m n.m.), Santo Tomás (1490m n.m.), Alcedo (1128m n.m.) a Darwin (1280m n.m.). Mezi zdejší nejvyhledávanější turistické cíle se řadí Punta García (zde se soustřeďují kormorání a další různé druhy ptáků), Punta Albemarie, Punta Tortuga, záliv Tagus, zátoka Urbina, zátoka Elizabeth, Punta Moreno (v okolí leží spousta zkamenělé lávy z dávných erupcí), laguna Villamil a vulkán Chico.

Ostrov Genovesa - na ostrově žije většina terejů červenonohých s modrými zobáky, terejové maskoví, rackové vlaštovčí a lávoví, fregatky, faetóni, buřňáci a buřníci. Tento ptačí ráj se stává rájem i pro fotografy divočiny. Přejme si jen, aby to tak zůstalo zachováno. Další nádherný svět se nám otevřel při odpoledním slunci, když jsme se ponořili pod vodní hladinu. Svět plný korálů, korálových ryb, lachtanů, ale i nebezpečných žraloků a rejnoků. Přesvědčili jsme se, jaké krásné barvy vybrala příroda pro své podmořské obyvatele. Unaveni, ale plni dojmů uleháme večer do svých kajut, abychom se vydali na kratší a podstatně klidnější noční plavbu k ostrovu San Salvador, známému také pod názvem Santiago nebo James.

Ostrov Bartolomé - asi nejznámější a nejfotogeničtější galapážský ostrov. Hlavně pro svou nádhernou zátoku, ze které vyčnívá dominantní skalnatá jehla Pinnacle Rock. Na pobřeží tohoto ostrova, jako na jediném místě souostroví, žijí tučňáci galapážští.

Ostrov Seymour - s nadějí, že uvidíme suchozemské leguány galapážské. Po chvíli focení terejů modronohých objevujeme na několika místech vyhřívající se plazy.

San Cristóbal – na ostrově leží hlavní město souostroví - Puerto Baquerizo Moreno - leží v jihozápadní části. Nejvyšším bodem města, kam vede silniční cesta, je vyhlídka San Cristóbal ve 896m n.m. Za vidění stojí zátoka Puerto Grande, laguna El Junco a geologicky zajímavá oblast Punta Pitt na severu.

Ostrov Seymour - nabízí velkou paletu různých druhů ptáků, přičemž se tu dá pozorovat jak hnízdí, sedí na vajíčkách, vychovávají mláďata atd.

Malinkatý ostrov Mosquera - populární zejména kvůli početné skupině lachtanů.

Ostrov Santa Fe (známý též jako Barrington) - leží cca 20km na jihovýchod od Santa Cruz. Rostou zde až 10m vysoké kaktusy.

Ostrov Santa María - nabízí zátoku Post Office, kde lovci velryb zanechávali v barelu svoji poštu, kterou doručovaly okolo proplouvající lodě, jenž měly cíl stejný jako adresa na dopise. Nebo oblast Punta Cormorant s tzv. "zelenými" plážemi, jelikož se tu v hojném počtu nalézají minerální kameny olivínu a v neposlední řadě i horský útvar vulkanického původu - Devil's Crown.

San Salvador - leží na východ od Isabely a severozápad od ostrova Santa Cruz a bývá nazýván též jako Santiago (šp.) nebo James (angl.). Zde máte šanci vidět velké kolonie leguánů, vyhřívajících se na pláží u pobřeží.

Ostrov Fernandina - třetí největší a zároveň považován za geologicky nejmladší. Tomu odpovídá i krajinomalba ostrova. Od roku 1813 do současnosti tu proběhlo nejméně 10 erupcí, ta poslední se datuje do roku 1988.