Peru - Ekvádor, ve stínu Huascaránu
19. 11. - 01. 12. 2019
  • 19. 11. - 01. 12. 2019
13 dní
1
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
99 990 Kč

Peru - Ekvádor, ve stínu Huascaránu

Nepoznaný sever říše Inků, tajemná kultura, zaniklá města a nejkrásnější sopky Ekvádoru.

Termíny a cena
19. 11. - 01. 12. 2019 | 99 990 Kč

Itinerář zájezdu

  • 1. den PRAHA - LIMA
  • 2. den LIMA
    Přílet do Limy, transfer do hotelu, krátký odpočinek. Prohlídka hlavního peruánského města Lima, které bylo založeno roku 1535 španělským dobyvatelem Franciskem Pizarrem. Návštěva archeologického muzea a první seznámení se severní kulturou z preincké doby. Nocleh v Limě.
  • 3. den LIMA – CARAL – HUARÁZ
    Snídaně. Přejezd do Huarázu. Zastávka v Caralu, zaniklém městě s ruinami kamenných pyramid. Hlavní rozkvět tohoto města se datuje do doby, kdy byly v Egyptě stavěné hlavní pyramidy. V Caralu se nikdy nenašly zbraně, předpokládá se, že bylo hlavně vystavěno pro obchodní záležitosti. Příjezd do Huarázu, nocleh.
  • 4. den HUARÁZ – TRUJILLO
    Snídaně, odjezd do Trujilla. Cestou zastávky na fotografování nádherné přírody, pohoří Cordillera Blanca s nejvyšší horou Peru Huascaránem (6.768 m n. m.). Nedaleko jezera Llanganuco je pomník na památku českých horolezců, kteří zde zahynuli při zemětřesení v roce 1970. Trujillo je považováno za hlavní město kultury v Peru. Prohlídka města (Arcibiskupský palác, koloniální architektura). Přejezd do údolí Moche, návštěva lokality Huaca de la Luna. Prohlídka Sluneční a Měsíční pyramidy, které jsou postaveny z hliněných nepálených cihel, kterým se zde říká „adobe“. Tyto impozantní chrámy jsou zdobeny nástěnnými malbami kultury Močiků. Nocleh v Trujillu.
  • 5. den TRUJILLO – CHAN CHAN – CHICLAYO
    Po snídani návštěva Chan Chan, což bylo jedno z nejvýznamnějších měst předkolumbovské éry. Podle legendy jej založil bůh Naymlap, který přicházel z oceánu. Největší rozkvět zažilo v 15. století. Příjezd do Chiclaya, návštěva muzea se zajímavými artefakty. Nocleh v Chiclayu.
  • 6. den CHICLAYO – HUACA RAJADA
    Snídaně. Návštěva archeologického naleziště Huaca Rajada, kde byl objeven hrob a poklad vládce ze Sipánu, který objevil archeolog Walter Alva v roce 1987, a udává se, že je to po Tutanchamonově hrobce druhý nejbohatší hrob světa. Oběd v místní restauraci. Po obědě půjdeme do nejmodernějšího muzea the Royal Tombs of Sipan, kde je replika hrobu vládce ze Sipánu a další úchvatné památky. Návrat do hotelu, nocleh v Chiclayu.
  • 7. den CHICLAYO – QUITO
    Snídaně. Transfer na letiště v Chiclayu, odlet do Quita. Po příletu transfer do hotelu, nocleh.
  • 8. den QUITO – OTAVALO - COTACACHI
    Snídaně. Prohlídka hlavního ekvádorského města Quita. Díky velkému množství kostelů a klášterů se Quitu přezdívá „klášter Ameriky“, koloniální centrum Quita bylo v roce 1978 zařazen organizací UNESCO do seznamu světového kulturního dědictví. Uvidíte ta nejzajímavější místa jako náměstí Nezávislosti s Prezidentským palácem, Arcibiskupský palác, Parlament, Metropolitní katedrálu, kostel La Compaňía a další krásné památky. Parky jsou zdobeny fontánami a moderními sochami, jež jsou v zajímavém kontrastu se starou architekturou. Prohlídku ukončíte na hoře Panecillo, odkud budete mít nádherný výhled na hlavní město. Quito leží v nadmořské výšce 2.850 metrů a je obklopeno sopkami se zasněženými vrcholky. Město bylo vybudováno na úpatí sopky Pichincha (4.794 m n. m.). Přejezd do městečka Cotacachi, které je proslavené výrobky z kůže. Přejezd do Otavala, nocleh.
  • 9. den OTAVALO
    Snídaně. Prohlédnete si krásné indiánské město Otavalo a navštívíte zde také nejhezčí ekvádorský indiánský trh - prodává se zde čerstvé ovoce, zelenina, klobouky, indiánské šperky a další typické předměty. Návrat do Quita, nocleh.
  • 10. den QUITO – COTOPAXI - LASSO
    Snídaně. Cesta do oblasti Andského středohoří a národního parku Cotopaxi kolem laguny Limpiopungo. Této cestě se říká „Třída sopek“, poskytuje překrásné výhledy na nejhezčí ekvádorské sopky. Tento přírodní klenot je magnetem pro milovníky přírody, rozprostírá se na území 36.000 ha. národní park obklopuje největší aktivní vulkán na světě se stejnojmenným názvem Cotopaxi (5.897 m n. m.). Během prohlídky parku budete mít možnost obdivovat přírodní krásy, při troše štěstí uvidíte andské racky, kondory, vysokou zvěř nebo divoké koně. Přejezd do malé půvabné vesničky Lasso, nocleh.
  • 11. den LASSO – LAGUNA QUILOTOA - QUITO
    Snídaně, odjezd k jezeru Laguna Quilotoa (3.850 m n. m.), což je překrásný vulkanický kráter zaplněný vodou zelené barvy s hloubkou až 250 m. Krátký treking úchvatnou krajinou kolem jezera s nádhernými výhledy. Návrat do Quita, nocleh.
  • 12. den QUITO - PRAHA
    Transfer na letiště v Quitu, odlet z Quita do Prahy.
  • 13. den PŘÍLET DO PRAHY

Termíny a ceny

Termín Stav Počet dní Osoby
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
Cena
19. 11. - 01. 12. 2019 volno 13 dní / 10 nocí 1 99 990,-

Cena zahrnuje:

  • leteckou přepravu a letištní poplatky
  • 10x nocleh ve 3* hotelech se snídaní
  • 1x oběd
  • veškeré transfery během okruhu
  • všechny prohlídky a vstupy dle programu
  • služby česky hovořícího průvodce (min. 12 osob)

Cena nezahrnuje:

  • odletovou taxu z Ekvádoru 45,– USD
  • fakultativní výlety a vstupy
  • spropitné
  • cestovní pojištění

 

Další informace:

Poznámka: Lety mohou být s přestupem v USA, nutný biometrický pas a vstupní autorizace ESTA.

Informace o ceně:

Minimum: 12 osob

Chcete zájezd upravit nebo zpracovat jako individuální cestu?

Máte zájem o dovolenou, ale nemáte teď čas řešit detaily?
Pošlete nám kontakt a napište, kdy se vám máme ozvat. Rádi vám poradíme.

  • 1. PRAHA - LIMA
  • 2. LIMA
    Přílet do Limy, transfer do hotelu, krátký odpočinek. Prohlídka hlavního peruánského města Lima, které bylo založeno roku 1535 španělským dobyvatelem Franciskem Pizarrem. Návštěva archeologického muzea a první seznámení se severní kulturou z preincké doby. Nocleh v Limě.
  • 3. LIMA – CARAL – HUARÁZ
    Snídaně. Přejezd do Huarázu. Zastávka v Caralu, zaniklém městě s ruinami kamenných pyramid. Hlavní rozkvět tohoto města se datuje do doby, kdy byly v Egyptě stavěné hlavní pyramidy. V Caralu se nikdy nenašly zbraně, předpokládá se, že bylo hlavně vystavěno pro obchodní záležitosti. Příjezd do Huarázu, nocleh.
  • 4. HUARÁZ – TRUJILLO
    Snídaně, odjezd do Trujilla. Cestou zastávky na fotografování nádherné přírody, pohoří Cordillera Blanca s nejvyšší horou Peru Huascaránem (6.768 m n. m.). Nedaleko jezera Llanganuco je pomník na památku českých horolezců, kteří zde zahynuli při zemětřesení v roce 1970. Trujillo je považováno za hlavní město kultury v Peru. Prohlídka města (Arcibiskupský palác, koloniální architektura). Přejezd do údolí Moche, návštěva lokality Huaca de la Luna. Prohlídka Sluneční a Měsíční pyramidy, které jsou postaveny z hliněných nepálených cihel, kterým se zde říká „adobe“. Tyto impozantní chrámy jsou zdobeny nástěnnými malbami kultury Močiků. Nocleh v Trujillu.
  • 5. TRUJILLO – CHAN CHAN – CHICLAYO
    Po snídani návštěva Chan Chan, což bylo jedno z nejvýznamnějších měst předkolumbovské éry. Podle legendy jej založil bůh Naymlap, který přicházel z oceánu. Největší rozkvět zažilo v 15. století. Příjezd do Chiclaya, návštěva muzea se zajímavými artefakty. Nocleh v Chiclayu.
  • 6. CHICLAYO – HUACA RAJADA
    Snídaně. Návštěva archeologického naleziště Huaca Rajada, kde byl objeven hrob a poklad vládce ze Sipánu, který objevil archeolog Walter Alva v roce 1987, a udává se, že je to po Tutanchamonově hrobce druhý nejbohatší hrob světa. Oběd v místní restauraci. Po obědě půjdeme do nejmodernějšího muzea the Royal Tombs of Sipan, kde je replika hrobu vládce ze Sipánu a další úchvatné památky. Návrat do hotelu, nocleh v Chiclayu.
  • 7. CHICLAYO – QUITO
    Snídaně. Transfer na letiště v Chiclayu, odlet do Quita. Po příletu transfer do hotelu, nocleh.
  • 8. QUITO – OTAVALO - COTACACHI
    Snídaně. Prohlídka hlavního ekvádorského města Quita. Díky velkému množství kostelů a klášterů se Quitu přezdívá „klášter Ameriky“, koloniální centrum Quita bylo v roce 1978 zařazen organizací UNESCO do seznamu světového kulturního dědictví. Uvidíte ta nejzajímavější místa jako náměstí Nezávislosti s Prezidentským palácem, Arcibiskupský palác, Parlament, Metropolitní katedrálu, kostel La Compaňía a další krásné památky. Parky jsou zdobeny fontánami a moderními sochami, jež jsou v zajímavém kontrastu se starou architekturou. Prohlídku ukončíte na hoře Panecillo, odkud budete mít nádherný výhled na hlavní město. Quito leží v nadmořské výšce 2.850 metrů a je obklopeno sopkami se zasněženými vrcholky. Město bylo vybudováno na úpatí sopky Pichincha (4.794 m n. m.). Přejezd do městečka Cotacachi, které je proslavené výrobky z kůže. Přejezd do Otavala, nocleh.
  • 9. OTAVALO
    Snídaně. Prohlédnete si krásné indiánské město Otavalo a navštívíte zde také nejhezčí ekvádorský indiánský trh - prodává se zde čerstvé ovoce, zelenina, klobouky, indiánské šperky a další typické předměty. Návrat do Quita, nocleh.
  • 10. QUITO – COTOPAXI - LASSO
    Snídaně. Cesta do oblasti Andského středohoří a národního parku Cotopaxi kolem laguny Limpiopungo. Této cestě se říká „Třída sopek“, poskytuje překrásné výhledy na nejhezčí ekvádorské sopky. Tento přírodní klenot je magnetem pro milovníky přírody, rozprostírá se na území 36.000 ha. národní park obklopuje největší aktivní vulkán na světě se stejnojmenným názvem Cotopaxi (5.897 m n. m.). Během prohlídky parku budete mít možnost obdivovat přírodní krásy, při troše štěstí uvidíte andské racky, kondory, vysokou zvěř nebo divoké koně. Přejezd do malé půvabné vesničky Lasso, nocleh.
  • 11. LASSO – LAGUNA QUILOTOA - QUITO
    Snídaně, odjezd k jezeru Laguna Quilotoa (3.850 m n. m.), což je překrásný vulkanický kráter zaplněný vodou zelené barvy s hloubkou až 250 m. Krátký treking úchvatnou krajinou kolem jezera s nádhernými výhledy. Návrat do Quita, nocleh.
  • 12. QUITO - PRAHA
    Transfer na letiště v Quitu, odlet z Quita do Prahy.
  • 13. PŘÍLET DO PRAHY

Základní údaje o Peru

oficiální název státu: Peruánská republika, República del Perú

rozloha: 1 285 220 km2  (20. pozice na světě)

hlavní město: Lima

počet obyvatel:  35 512 704 (41. místo na světě, odhad  2017)

státní zřízení: republika

prezident: Martin Vizcarra

úřední jazyk: španělština, kečuánština, ajmarština (všechny úřední)

náboženství: římští katolíci 90 %, jiní 10 %

měna: peruánský nuevo sol (PEN)

časový posun: -7 hod v době letního času,  -6 hod v době zimního času

 

Vstupní formality a celní předpisy

Ke vstupu na území Peru je potřebný cestovní doklad - cestovní pas s platností nejméně 6 měsíců. Doporučuje se mít s sebou kopii cestovního pasu pro případ ztráty. Při vstupu do země (buď na hraničním přechodu nebo na letišti) obdrží každý cizí státní příslušník tzv. migrační kartu TAM (Tarjeta Andina de Migraciones), jejíž dvě části je nutno vyplnit před pasovou kontrolou. Úředník pasové kontroly obě části potvrdí a druhou část tzv. výstupní lístek vrátí cestovateli, který ji musí odevzdat při výjezdu ze země. Ztráta tohoto dokladu znamená administrativní problémy a povinnost uhradit správní poplatek. Při vstupu do země se vyplňuje také celní prohlášení. Na počátku října 2003 rozhodla peruánská vláda o jednostranném zrušení vízové povinnosti pro občany ČR cestující do Peru za účelem turistiky. Při turistických cestách do Peru tudíž není vyžadováno vízum. Původní délka povoleného bezvízového pobytu v Peru byla 90 dnů, od června 2008 došlo ke zvýšení až na 183 dnů (6 měsíců). Nicméně konkrétní délku pobytu stanoví při vstupu vždy na hraničním přechodu imigrační úředník, který může požadovat předložení dokladů potvrzujících zajištění plánovaného pobytu v Peru a návratu ze země (letenka, finanční zajištění, rezervace ubytování atd.). Neexistuje omezení pro počet vstupů.

V Peru platí obvyklá dovozní omezení pro cestovatele s tím, že je zakázáno dovážet potraviny v surovém stavu, čerstvé ovoce a zeleninu, více než 20 krabiček cigaret a 3 litry alkoholických nápojů. Bezcelně je povolen dovoz následujících předmětů: 1 fotoaparát, 1 videokamera, 1 radiopřijímač, 1 elektrický spotřebič pro osobní potřebu (kulma, depilátor atd.), 1 hudební instrument, 20 ks hudebních CD, 1 videopřehrávač, 1 přehrávač videoher, 1 přenosný počítač, 1 elektronická agenda, 1 HDD, 2 USB paměti, 2 paměti do fotoaparátu, 10 videokazet, 10 video CD, 2 mobilní telefony atd. V případě peněz je možné bez registrace přivézt obnos do výše 10 tisíc USD. Povinná směna valut či deviz neexistuje. Při odjezdu z Peru je kontrolován především vývoz kulturních předmětů. Nesmí se vyvážet žádné originální artefakty, ať již v podobě keramiky či tkaniny.

 

Kontakt na Velvyslanectví a Honorární konzulát České republiky

Velvyslanectví České republiky v Peru

Embajada de la República Checa

Baltazar la Torre 398, San Isidro, Lima

Telefon: +511/2643381, 2643374

Nouzová linka: +511/2643381, 2643374, +51/998736567

E-mail: lima@embassy.mzv.cz

Web: www.mzv.cz/lima

 

Honorární konzulát Callao

Av.Javier Prado (Circ. Golf Los Incas) 134, Torre 2, Of.902, Lima 33, Callao

Telefon +511 743 4630, +511 743 4633

E-mail callao@honorary.mzv.cz

 

Všeobecní informace o Peru

Úřední jazyk

Jezním z uředních jazyků je španělština a dále pak dva domorodé jazyky. Kečuánština, kečujština neboli kečua, (doslova: 'lidská řeč'), je nejrozšířenější indiánský domorodý jazyk v Americe, používaný zejména v Peru (od roku 1975, jedním z úředních jazyků) Ajmarština, aymarština, ajmara nebo aymara je indiánský jazyk z And. Mluví se jím v jižním Peru a další žijí v Limě. Z hlediska počtu mluvčích je v současnosti třetím nejrozšířenějším domorodým jazykem Ameriky.

Geografie

Peru je stát v Jižní Americe. Jeho sousedy jsou Bolívie, Brazílie, Chile, Kolumbie a Ekvádor. Ještě před necelými pěti stoletími představovalo území Peru centrum říše Inků táhnoucí se i dál na jih a sever. Potomci Inků nadále žijí v Andách tradičním způsobem života a tvoří polovinu peruánské populace. Peru je třetí největší stát jihoamerického kontinentu. Je rozděleno na tři severojižní oblasti. Na západě je poušť Sechura, nejširší na severu, kde je mnoho velkých písečných dun. Dále na jih je pobřeží převážně skalnaté se souvislým pásmem hor. Z Peruánských And protéká pouští asi 50 řek. Andy se zvedají směrem do vnitrozemí až do výšky přes 5000 metrů. Nejvyšší horou je Huascarán (6768 m n. m.). Hlavní dvě horská pásma Kordiller, které mají dosud činné sopky a seismickou aktivitu, jsou rozdělena vysoko položenou náhorní planinou, na níž je Titicaca (6900 km²). Na východní straně And se vrcholky pozvolna svažující do Amazonské nížiny, která zabírá 62 % území státu. Na horách potkáme především lamy (druhy vicuňa, alpaca a guanaco). Na horách i na pobřeží můžeme obdivovat let kondora, obrovského ptáka s okouzlujícím letem a v nekonečné džungli dosud žijí druhy jako jaguár, puma, tapír a množství barevných papoušků (druh guacamayo). Z rostlinné říše je nejzajímavější leknín ,,la victoria regia´´, jehož listy mají obvod až dva metry. V pralese v blízkosti Cusca můžete spatřit květinu Inků ,,la cantuta´´ a také různobarevné horské i pralesní orchideje.

Klimatické poměry

Podnebí je zde příjemné, poměrně teplé po celý rok, ale v horských oblastech bývají chladná rána. Pásmo And dělí celou zemi do několika klimatických oblastí. Na pouštích při pobřeží Tichého oceánu je podnebí chladné a suché díky vlivu Humboldtova proudu, na severním pobřeží se díky vlivu jevu El Niño občas (jednou za pět či šest let) objevují období horká a vlhká. Podnebí And je vysokohorské a rozdílné podle nadmořské výšky. V severovýchodní části země, která spadá do Amazonské nížiny, je po celý rok horké a suché klima. Hlavní město Lima ležící nedaleko pobřeží Tichého oceánu má lednovou průměrnou teplotu 23 °C a červencovou teplotu 16 °C. Ročně zde spadne pouze 50 mm srážek.

Historie

V předkoloniálním období existovalo na území Peru několik rozvinutých indiánských kultur, např. kultury Chavín, Mochica, Paracas, Nazca, Chimú a Tiahuanaco-Huari. Všechny kultury nechaly své stopy v architektuře, keramice, textiliích a dalších indiciích. V roce 1400 ovládli celé území Peru kečuánští Inkové. Prosluli budováním velkolepých kamenných sídel, z nichž největší bylo tehdejší hlavní město Cusco a nejpozoruhodnější Machu Picchu, posvátné místo Inků. Rozsáhlá Incká říše byla brzy oslabena vnitřními spory i občanskými válkami a posléze byla poměrně snadno v roce 1532 ovládnuta španělskými dobyvateli v čele s Franciscem Pizarrem (1475 – 1541). Tím začalo období koloniálního drancování země. Roku 1543 vzniklo místokrálovství Peru, které patřilo k hlavním základnám španělského vlivu v Americe. To se odrazilo i v období boje latinskoamerických států za nezávislost, kdy Peru zůstávalo dlouho oporou španělské moci. Peru vyhlásilo nezávislost až v roce 1821 a v letech 1836 – 1839 tvořilo konfederaci s Bolívií. V letech 1879 – 1884 vedlo Peru po boku s Bolívií válku proti Chile. Za první světové války přerušilo Peru v roce 1917 diplomatické styky s Německem. Po druhé světové válce bylo Peru zmítáno častými převraty a střídáním civilních a vojenských vlád. Teprve nástup prezidenta Fujimoriho v roce 1990 znamenal částečný obrat v boji s terorismem a počátek ekonomické konsolidace.

Inkové

Existence Incké říše, poslední z velkých původních indiánských civilizací byla vždy opředena řadou tajemství. Vyspělost incké kultury dokazují zachovalé stavby obdivuhodných kamenných měst – pevností postavených vysoko v nepřístupných horách. Historie Incké říše trvala pouze něco málo přes jedno století. Záhadou zůstává, co všechno dokázali Inkové za tak krátký čas vybudovat. Inkové, jako jedna z malých skupin andských Indiánů opustili svoje původní malá venkovská sídla, aby založili rozsáhlé město u dnešního Cusca na jihu země. Postupně v relativně krátkém času vybudovali promyšlenou hospodářskou a společenskou organizací největší indiánskou říši celé Ameriky. Nejvyšší představitelé Inků se stali předmětem božského kultu. Proces incké expanze z oblasti kolem Cusca, které se stalo hlavním městem říše, začal za vlády osmého Inky Viracochy (vládl v období 1410 – 1438). Jeho syn Yupanqui (1438 – 1471), který přijal jméno Pachacutec, pokračoval v rozšiřování státu Inků, nechal vybudovat důmyslný systém cest o délce několika tisíc kilometrů. Jeho součástí byly i obdivuhodné tunely a visuté mosty. Na cestách byly pravidelně rozmístěny stanice pro předávání zpráv a výměnu poslů – běžců. Zprávy a nařízení se tímto způsobem šířily rychlostí až 250 km za den. Inkové neznali písmo, a proto museli poslové předávat zprávy ústně a za pomoci uzlového písma na provázcích, které nazývali quipú. Inkové se naučili opracovávat kámen od ptáků. Pozorovali je, jak si dělají hnízda ve skalách. Znali také byliny. kterými změkčovali kámen, aby se dal lépe opracovávat. Velkou roli hrál jistý druh magie a různé rituály. Pachacuti a jeho nástupce Topa (1471 – 1493) ovládli území, které sahalo od Ekvádoru po střední Chile. Inkové při své expanzi stavěli i opevnění, města, kanály a zavlažovací systémy. Hospodářská činnost Inků byla organizována tak, že nikdo nestrádal. Existoval systém sociální péče, sklady potravin pomáhaly přežít období nedostatku. Výsledky, kterých Inkové dosáhli za století autoritativní vlády, se zdály být dostatečné, aby zajistily stabilitu společnosti. Avšak náhlá smrt posledního inckého vládce Huayna Cápaca vedla k roztržce mezi jeho dvěma syny a občanské válce. Z ní však nevyšel vítěz. Oba soupeři pak byli zajati a usmrceni španělskými dobyvateli. Bez vládce se celá velká  Incká říše brzy zhroutila..

Obyvatelstvo a náboženství

Ve městech žije 70 % obyvatelstva, z toho víc než čtvrtina v oblasti Velké Limy. 45 % obyvatelstva tvoří Indiáni, 37 % mestici (míšenci Evropanů a Indiánů) a 15 % Evropané. Dvě třetiny obyvatelstva žijí v horách. Obyvatelstvo původních etnik jsou především z kmenů Kečua či Aymará a ve východní Amazonii žije více malých etnických skupin. Většina Peruánců jsou katolíci, jejich vyznání často prolínají staroindiánské elementy.

Měna

Místní měnou je nový sol, který se dělí na 100 céntimos. Kromě národní měny tzv. Nuevo Sol (PEN) je v zemi běžným platidlem americký dolar (USD), který lze směnit stejně jako např. Euro v bankách či směnárnách. Výměna bankovek Euro je složitější, protože většina bank je volně nesměňuje nebo jen ve velmi nevýhodném kursu. S americkými dolary lze prakticky běžně platit v obchodní síti, nicméně většinou jsou přijímány bankovky menších nominálních hodnot něž 100 USD, zejména kvůli obavám z padělání. Ceny jsou v Peru poměrně příznivé.

Nákupy a suvenýry

Mezi typické peruánské suvenýry patří textilie z jemné bavlny ,,pima´´ (trička), svetry z lamí vlny, tkané textilie z bavlny nebo vlny (dekorativní koberečky, pásky, atd.), zlaté a stříbrné šperky, keramika, vyřezávané dřevěné předměty, atd.

Stravování

Peruánská kuchyně využívá bohaté zdroje domácích produktů, ale jejich úprava je často ovlivněna hispánskou, černošskou a asijskou kuchyní. Strava v restauracích je poměrně levná a chutná. Peruánskou specialitou je pečené morče, které je velmi chutné. Další typické peruánské jídlo ,,cebiche´´ je směsí nakrájeného syrového rybího masa nebo mořských živočichů a cibule, vše pikantně okořeněné a zalité velmi kyselým citrónem, ve kterém se maso v podstatě uvaří. Tento způsob úpravy vychází z polynéské kuchyně. ,,Anticucho" je špíz z kousku hovězího srdce, naloženého v okořeněné směsi. Oblíbeným nealkoholickým nápojem je ,,chicha morada´´, která se připravuje z modrofialové kukuřice a nejproslulejším alkoholickým nápojem je ,,pisco sour´´, míchaný drink z brandy a citrónové šťávy.

Elektřina

220 V, 50 nebo 60 Hz, americký typ zásuvky (dva ploché hroty).

Telefony a internet

Téměř všude jsou kanceláře společnosti Telefónica del Perú (kde hovor vytočí) a mezinárodní telefonní budky, která fungují na kartu (tarjeta telefonica). Kartu lze koupit v obchodě, lékárně, téměř všude. Telefonní společnosti jsou v Peru dvě konkurenční, Telefónica a Telepoint, a jejich karty nejsou kompatibilní. S konkrétní kartou musíte do konkrétní budky: vytočí se číslo napsané na kartě, operátorce se řekne PIN získaný setřením příslušného políčka a poté lze telefonovat. Pro volání z mobilního telefonu musíte mít samozřejmě aktivovaný u svého operátora roaming. Některé typy telefonů v jižní Americe nefungují. Informujte se proto před cestou u svého mobilního operátora nebo u prodejce mobilních telefonů, zda váš přístroj bude v jižní Americe funkční (mobilní operátoři v Peru fungují na frekvenci 1900 MHz, je třeba mít třípásmový mobil). Hustota pokrytí signálem je v Peru nízká, signál je v podstatě jen ve městech. V Peru najdete velké množství veřejných internetových kaváren, internet se dostal opravdu skoro všude. Za hodinu surfování po internetu zaplatíte cca 1,30-3 USD za hodinu. Většina kaváren má otevřeno do noci, ale málokterá je otevřená nonstop.

Pošta

Kvalitních pohlednic v ceně 1 sol je velký výběr. Známka do Evropy stojí 6 solů a nejlepší je koupit je zároveň s pohledy, protože ne všude mají na jejich prodej licenci. Pošty i poštovní schránky v Peru existují, ale pohodlné, rychlé a spolehlivé je odeslání pohledů prostřednictvím hotelové recepce. Do ČR jde pošta obvykle 14 dní. Pošta v Peru je dostatečně kvalitní, zvlášť od doby co je provozována soukromou společností.

Zdraví

V Peru existuje síť soukromých a státních zdravotnických zařízení. Soukromá zařízení jsou na podstatně vyšší úrovni. Praxe v případě ambulantního ošetření či hospitalizace je ovšem u obou typů zdravotnických institucí obdobná. Pacient musí vyšetření zaplatit v hotovosti či kreditní kartou (v některých případech je požadována úhrada vyšetření i předem) s tím, že proplacení nákladů si pacient se zdravotní pojišťovnou zařizuje následně na základě účtu vystaveného peruánským zdravotnickým zařízením. Obecně platí, že každý turista by měl mít pro pobyt v Peru sjednáno zdravotní pojištění. Při cestách do Peru není povinné se nechat očkovat proti žluté zimnici. V případě, že cestovatel odlétá z Peru do zemí, kde je očkování proti žluté zimnice povinné (např. státy Střední Ameriky) nebo do země, která vyžaduje očkování při cestě z Peru, je nutné potvrzení o očkování předložit již na letišti. Proto je nejlépe mít očkování již před odletem z ČR. Pro návštěvu pralesních oblastí Peru, které budou dlouhodobějšího charakteru, je však vhodné být proti žluté zimnici očkován a zajistit si také další doporučená očkování jako např. očkování proti žloutence, břišnímu tyfu, tetanu atd. Po ruce je dobré mít také repelent či odpuzovač komárů. Je třeba se mít na pozoru před onemocněním horečkou dengue, které způsobuje štípnutí infikovaným komárem. Proti této nemoci neexistuje očkování, platí pouze prevence.

Bezpečnostní situace

Pokud se týče bezpečnostních poměrů, Peru je považováno za zemi, ve které je vhodné dbát zvýšené opatrnosti. Hlavními bezpečnostními zásadami jsou necestovat v noci, po setmění vycházet jen s minimální hotovostí, zavazadla ponechávat na bezpečném místě a dát přednost jednoduchému a neokázalému oblečení. Obecně platí pravidlo, že se nekonzumuje voda z vodovodního kohoutku, pouze voda balená – tzn. v lahvích nebo sklenicích. Zelenina a ovoce se doporučují před konzumací dobře propláchnout vodou, popř. dezinfikovat. 

 

Hlavní město Peru a další zajímavosti

Hlavní město Peru

Lima byla založena roku 1535 španělským dobyvatelem Franciscem Pizarrem na obou březích řeky Rimac, kdysi byla nejbohatším městem světa. Dnešní Lima je kosmopolitním velkoměstem s řadou koloniálních památek převážně církevního charakteru, které kontrastují s moderní výstavbou a chudinskými čtvrtěmi na okraji města. Klasická koloniální architektura vyniká barokní zdobností. Chloubou města je centrální náměstí Plaza de Armas s prezidentským palácem a katedrálou. V jedné z kaplí katedrály odpočívá Francisco Pizarro, pasáček vepřů a později dobyvatel, který rozvrátil nejmocnější indiánskou říši amerického kontinentu, Inckou říši. Největší atrakcí Limy je jedinečné Muzeum zlata, kde je možné vidět pozůstatky bývalého bohatství z období civilizací Chavín, Paracas, Nazca, Chimú, Moche, Wari, Lambayeque a Inca.

Další zajímavosti

Arequipa - Druhé největší peruánské město (2.350 m n.v.) má přezdívku ,,bílé město´´, většina jeho budov a kostelů byla postavena z bílého sopečného kamene. Chloubou Arequipy je klášter Santa Catalina z roku 1570, největší katolický klášter v Latinské Americe. Poblíž města se tyčí sopky El Misti (5.822 m n.v.), Chachani a Ampato.

Jezero Titicaca - Na hranicích Peru a Bolívie ve výšce 3.812 metrů nad mořem se rozkládá jezero Titicaca, které je největším vysokohorským jezerem světa a je posvátným jezerem Inků. Má řadu ostrovů, mezi nimiž budí pozornost plovoucí rákosové ostrovy Los Uros. Žijí na nich indiáni, kteří věří ve svou výjimečnost. Říkají o sobě, že mají černou krev, která je chrání před chladem jezera, v němž má voda stálou teplotu 13 stupňů Celsia. Své jezero opouštějí jen zřídka. Žijí kolektivním způsobem, připomínajícím jakousi komunu. Společně vyrábějí rukodělné výrobky, společně vyjíždějí na lov ryb. Své přebytky vozí na trh do města Puno, které leží na břehu jezera. O výdělky se dělí. Na jednom z ostrůvků zřídila vláda před několika lety školu s pěti třídami, je tu také knihovna a ošetřovna. Zdrojem příjmů ostrovanů jsou také turisté.

Puno - Puno leží na břehu jezera Titicaca, je městem se širokou paletou památek z doby největšího rozkvětu civilizace Inků. Jezero Titicaca zde vytváří přirozený přístav. Puno bylo založeno v  roce 1668 a v minulosti patřilo k nejbohatším městům v Peru díky stříbrným dolům v okolí.

Sillustani - Když se oblast kolem jezera Titicaca stala v 15. stol. součástí Incké říše Tahuantisuyo (Čtyři díly světa), byla pojmenována Kolasuyo podle národa, který ji před příchodem Inků ovládal. O Kollích toho není mnoho známo. Ví se pouze, že to byl lid bojovný, že jeho jazykem byla aymarština a nikoliv kečuánština, a že pohřbívali své mrtvé neobvyklým způsobem. V okolí města Puno na západním břehu jezera se v pusté krajině dodnes tyčí monumentální kamenné věže zvané chullpas, sloužící jako hrobky, do nichž Kollové ukládali své zesnulé. Nejpůsobivější z nich, některé vysoké až 12 metrů, se nacházejí v Sillustani, asi 25 km západně od Puna u laguny Umayo. V chullpas byli pohřbíváni příslušníci vyšších vrstev spolu se svým majetkem a jídlem pro cestu na onen svět. Zpočátku pochovávali pozůstalí mrtvé do země, později je nechávali i na povrchu a zasypávali kamením. Sillustani je nejrozsáhlejším pohřebištěm světa.

Cusco - Nejhezčí peruánské město Cusco bylo založeno koncem 12. stol. Manco Capacem. Jméno města bylo symbolem jeho významu - Cusco kečuánsky znamená pupek, střed. Město bylo zbudováno do podoby posvátného zvířete (pumy), jehož břicho tvořilo rozsáhlé náměstí - pupek země a zároveň pupek světa. Se vznikem města se pojí řada legend, které zaznamenali i španělští kronikáři. Podle jedné z nich vyšli zakladatelé Cusca z pěny posvátného jezera Titicaca jako poslové boha Slunce. Cusco je bývalým hlavním městem Incké říše. Každý Inka si postavil palác, který po jeho smrti přestal sloužit rodině a stal se místem odpočinku jeho duše. Francisco Pizarro dobyl Cusco se svými druhy 15. listopadu 1533. Po dobytí Cusca se Inkové uchýlili do horských pevností. Dobyvatelé museli být ohromeni nejen vznosnými paláci, ale i dlážděnými ulicemi, vodovodem, kanalizací a čistotou města, na jakou nebyli zvyklí. Zejména v chrámu Coricancha se museli zastavit plni úžasu – uprostřed prostranství totiž stály čtyři domy se stěnami pokrytými zlatými a stříbrnými pláty. Nejbohatší byl dům boha Slunce, jehož socha ze zlata vykládaného drahými kameny měla pro dobyvatele neslýchanou cenu. Jak asi museli být udiveni, když brali do rukou tepané zlaté květiny,  ovoce, motýly, dotýkali se zlatých stromů uvnitř chrámu. Chrám Coricancha skrýval vytoužené drahé kameny a kovy, po nichž prahla srdce dobyvatelů. Před příchodem Španělů zdobily hlavní oltář zlacené lamy a velké slunce. Uvnitř hořel věčný oheň a před chrám byly každý den vynášeny mumie velkých Inků, aby i po smrti zůstaly v dosahu slunečních paprsků. Pro domorodce nebylo zlato výrazem bohatství. V jejich představách znamenalo ,,vyplakané slzy Slunce´´, které je třeba schraňovat. Nelze se divit, že ti, kteří přijeli zbohatnout, se vrhli na kov v Evropě tak ceněný. Z chrámu Coricancha se dochovaly jen zbytky stěn, které dnes slouží jako zdi kláštera Santo Domingo. Cusco dodnes budí úžas zbytky staveb a vyspělostí tehdejší incké civilizace. Dnešní Cusco je katolické koloniální město se spoustou chrámů, klášterů a stříbrných oltářů; bylo vybudováno Španěly na základech původního bohatého inckého osídlení, přičemž byl zachován i původní městský půdorys. Cusco současnosti však netvoří jen vzpomínky na minulost. Neodmyslitelně k němu patří potomci dávného inckého národa, Indiáni v typickém ponču a špičatých kloboucích, které potkáte všude: v úzkých uličkách před kostely i na tržištích, kde nabízejí své rukodělné práce. Muži si s chutí dají pivo nebo místní alkoholický nápoj čiča. Čiča se dělá z kukuřice, kterou staré Indiánky rozžvýkají, vyplivnou do džbánu a nechají ji zkvasit. Tato původní ,,technologie´´ už ovšem všude neplatí, dnes se čiča vyrábí většinou průmyslově. V průběhu staletí toto nádherné vysokohorské město, které leží ve výšce 3.496 metrů nad mořem, několikrát podstoupilo výraznou změnu. Pro své současné obyvatele i návštěvníky je střediskem stále ještě neprozkoumané incké civilizace, městem dobyvatelů a španělského baroka. V Cuscu a okolí je mnoho pamětihodností z předkolumbovského období i z let španělské nadvlády. Mezi nejvyhledávanější patří katedrála s černým Kristem, patronem města; hlavní náměstí Plaza de Armas, koloniální arkády; jezuitský chrám, v němž pozorné oko českého turisty spatří na stěně vymalovaného Jana Husa ve společnosti dalších kacířů; Pizarrův palác, katolický kostel a dominikánský klášter Santo Domingo, městské muzeum s exponáty s náboženskou tematikou, amfiteátr, atd. V okolí Cusca stojí za pozornost pevnosti Sacsayhuamán, Ollantaytambo; incké lázně a zřícenina Tambomachay, indiánská vesnice Pisac s trhy s indiánskými produkty, Puca-Pucará, Q´enqo. Cusco je hlavním východiskem pro návštěvu kultovního místa Machu Picchu. Tajemné Cusco a jeho okolí patří k nejkrásnějším a nejzajímavějším oblastem Jižní Ameriky.

Machu Picchu - Američan Hiram Bingham objevil 24.7.1911 uprostřed hor a džungle ,,ztracené město Inků´´, o němž nikdo neměl po staletí ani tušení. Jako první bílý muž spatřil v němém úžasu pralesem zarostlé terasy, kamenné domy a vodní kanály. Tento historik z Yaleské univerzity si myslel, že má před sebou bájné město Vilcambamba. V něm se prý v roce 1532, kdy Španěl Francisco Pizarro dobyl celou Inckou říši včetně jejího hlavního města Cusca, opevnili Inkové. To, že  Machu Picchu skutečně existuje a že je Bingham objevil, zůstává až dodnes vlastně jedinou jistotou. Ostatní jsou jen hypotézy, přestože průvodci hýří ve všech světových jazycích mnoha ,,zaručenými´´ vysvětleními. Někteří říkají, že Machu Picchu bylo državou devátého vládce Inků Pachacuteca. Archeologové odhadují, že zde nikdy nežilo více než tisíc osob, a jak ukazují kosterní pozůstatky, podíl žen zde mohl být až desetkrát větší než mužů. Richard Halliburton, americký cestovatel a spisovatel, tady hledal ,,neposkvrněné panny Slunce´´, incké kněžky, které zde nalezly úkryt před útočnými Španěly. Nalezené ženské kostry by to jen potvrzovaly. Ale Machu Picchu je tady a dává spíš prostor k zamyšlení, co jsme, co jsme byli a kam jdeme. Jak je vlastně možné, že tady, ve výšce 2.399 metrů nad mořem, vystavěli předkolumbovští domorodci tak dokonalé stavby z těžkých kamenů, mezi které nedostanete ani list papíru? Jak sem dopravovali ty tunové kvádry, když člověk má potíže se tady pohybovat i bez nákladu? Jsou to otázky, na něž nejsou přesné odpovědi. Machu Picchu zůstává archeologickou hádankou, která asi nikdy nebude vyřešena. Machu Picchu v kečuánštině znamená ,,stará hora´´. Pravděpodobně nejnavštěvovanějším místem Machu Picchu je Intihuatana – v kečuánštině to znamená ,,místo, kde je upoutáno slunce´´; inti = slunce, huatana = provazy přivázaný. Je to obrovský kamenný trojúhelník, uprostřed kterého se tyčí pečlivě opracovaný hranol, který sloužil k určování začátku ročních období. Toto místo představovalo důležitou součást každého chrámu Slunce. Pro Halliburtona byla Intihuatana nepohodlnou a tvrdou postelí, když se zde v roce 1930 rozhodl přenocovat. K Intihuataně vede 78 schodů, z tohoto místa je nezapomenutelný pohled na pralesem porostlé hory. Dále si prohlédnete sluneční hodiny a astronomický ,,přístroj´´ pro určování pohybu nebeských těles. Už jen ta dvě tajemná slova - Machu Picchu - připomínají sen a z každého tak trochu dělají básníka. Kamenná matka, pěna kondorů, vysoký sráz jitra člověka, píše o tomto inckém skvostu uprostřed peruánských hor Chilan Pablo Neruda. Machu Picchu je od Cusca vzdáleno asi 110 km. Z Cusca pojedete vlakem do Aguas Calientes a po krátkém úseku mikrobusem (asi 6 km) se po zdolání serpentin ocitnete v n.v. 2.399 metrů, odkud se rozprostírá úchvatný pohled na nejzachovalejší památku Incké říše - Machu Picchu. Po cestě vlakem je nejvyšším bodem trati El Arco (3.680 m n.v.). V dáli jsou hory se zasněženými vrcholy a kolem trati je mnoho eukalyptů, snad ještě více než v jejich domovské Austrálii. Vlak pomalu sjíždí do údolí a jede podél řeky Urubamby. Cítíte to magické, rytmické slovo? Voní dálkou. Tahle divoká, kameny a hlubokými srázy spoutaná říčka už totiž patří amazonskému pralesu. Vody Urubamby se vlévají do Ucayali zase do Amazonky. Břehy Urubamby vroubí opuncie a agáve. Dále od břehu přechází vegetace v bujný zelený porost, který se šplhá vysoko po skalách. Radiokarbonová metoda určila vznik Machu Picchu na rok 1450, tedy do vlády Inky Pachacuteca. Současný stav výzkumu se přiklání k názoru, že se jednalo o správní středisko zaměřené na zemědělství. Machu Picchu je ohromným komplexem. Město je obehnáno zbytky zdiva o výšce 18 m a tloušťce 5 metrů. Jednotlivé části jsou propojeny schodišti, takže po 3.000 schodech je možné projít všemi náměstími, nástupišti a terasami, a navštívit všechny svatyně, observatoře a obytné budovy. Střed města, rozděleného na zemědělský a městský sektor, tvoří prostranství, připomínající náměstí, jaká se vyskytují v každé indiánské vesnici. V sousedství leží nejdůležitější paláce a svatyně. Nejrozsáhlejší náměstí o rozměrech 60 x 20 m se nazývá Plaza Sagrada a je lemováno náboženskými objekty. Chrám ,,tří oken tvoří tři stěny a stejný počet oken; podle domorodé legendy vyšli právě z těchto oken bratři Ayarové, kteří založili Cusco a chrám Coricancha. V okolí Machu Picchu bylo nalezeno 135 koster. Voda, rozváděná důmyslnými kanály z několika pramenů na úbočí hory, sloužila k zavlažování zemědělských teras nacházejících se přímo ve městě i k potřebě obyvatel. Na východní straně města leží hřbitov s domem, ve kterém žil hlídač mrtvých – ayakamayok. Opodál stojí komplex budov, který sloužil jako věznice osob.

Ollantaytambo - Ollantaytambo se nachází přibližně v polovině cesty mezi Cuscem a Machu Picchu. Celkem  nenápadné vesnici dominuje mohutné incké opevnění. Tady byla přechovávána srdce mumifikovaných panovníků. K Ollantaytambu se váže i velmi romantická legenda. Za vlády Inky Pachacuteca se zamilovala jeho krásná dcera Kusi Koiljur do generála otcova vojska Ollayty. Velký Inka však vztahu příliš nepřál a dal svou dceru uvěznit. Tak to zůstalo až do Pachacutecovy smrti. Teprve potom byla princezna omilostněna a mohla se za generála Ollaytu provdat. Šťastní manželé se usadili právě v Ollantaytambu.

Pisac - Pisac leží 30 km na sever od Cusca na pravém břehu řeky Urubamba. K čilému životu se probouzí každé úterý, čtvrtek a neděli, kdy zde probíhá trh. Tento den se sem sjedou indiáni z celého okolí a okolní hory shlížejí na pestrobarevné hemžení mezi modrými igelitovými střechami trhových stánků. Scházejí se zde vesničané z okolí, aby nakoupili či prodali ovoce, zeleninu, maso, věci z vlny a různé suvenýry. Navíc je trh skvělou příležitostí k setkání se zajímavými typy zdejších indiánů. V minulosti bylo v Pisacu významné kulturní a politické centrum kečuánských kmenů. Když si údolí podmanili Inkové, stalo se jejich oblíbeným místem odpočinku, ale také úkrytem před Španěly. Přes ruku Urubamba vybudovali Inkové mosty, na okolních svazích vystavěli své paláce, chrámy a opevnění.

 

Základní údaje o Ekvádoru

oficiální název státu: Ekvádorská republika, República del Ecuador

rozloha: 256 370 km² (71. na světě), z toho ostrovy s rozlohou 7 844 km²

hlavní město: Quito

počet obyvatel: 15 223 680 (67. pozice světa, odhad 2012), z toho okolo 25 tisíc na  Galapágách

státní zřízení: republika

Prezident: Rafael CORREA Delgado

úřední jazyk: španělština, kečujština, šuárština

náboženství: římskokatolícké 95%, ostatní 5%

měna: americký dolar + ekvádorské „centavos“ (USD)

časový posun: - 7 hod v době letního času, - 6 hod v době zimního času oproti České republice

 

Vstupní formality a celní předpisy v Ekvádoru

Při vstupu do země je nutno předložit ke kontrole cestovní pas s platností minimálně 6 měsíců, vízum do 90ti dnů pobytu není v případě občanů ČR potřeba. Dále může imigrační úředník požadovat předložení zpáteční letenky a prokázání finančních prostředků k zamýšlené délce pobytu. Při hraniční kontrole se vyplňuje celní prohlášení a také statistický imigrační lístek, který je nutno při odjezdu odevzdat.

Cestovatel smí vstoupit do Ekvádoru bez problémů s věcmi osobní potřeby, maximálně do výše 2 zavazadel na osobu a s celním omezením podle běžné praxe na některé výrobky, jako jsou cigarety, lihoviny, víno apod. Další zavazadla jsou obvykle proclívána. Prokazování způsobu nabytí finančních prostředků ani povinná směna valut nejsou vyžadovány. Do země lze přivézt bez omezení jakékoliv množství finančních prostředků do výše 10 tis USD, množství vyšší než je tento limit podléhá povinnosti záznamu v celním prohlášení, které je vyplňováno při vstupu do země.

 

Kontakt na Velvyslanectví a Honorární konzulát

Velvyslanectví České republiky v Peru

Embajada de la República Checa

Baltazar la Torre 398, San Isidro, Lima

Telefon: +511/2643381, 2643374

Nouzová linka: +511/2643381

E-mail: lima@embassy.mzv.cz

Web:   www.mzv.cz/lima

 

Honorární konzulát České republiky v Ekvádoru

Av. Eloy Alfaro y Mariana de Jesús, Edificio Gaia, piso 7, Oficina 72, Suito

Telefon: 00593 2 450 2763, 450 27 96

E-mail: quito@honorary.mzv.cz

 

Honorární generální konzulát České republiky v Ekvádor

Consulado Honorario de la República Checa

Avenida Tercera 520 y Calle Cuarta, Los Ceibos, Guayaquil

Telefon: +593-4-2000023, 2000904

E-mail: guayaquil@honorary.mzv.cz

 

Všeobecní údaje o Ekvádoru

Úřední jazyk

Úředními jazyky jsou španělština, kečujština a šuárština, nejvíce se však používá španělština. Kečuánština či kečujština, španělsky quechua, vlastním jménem runa simi (doslova: lidská řeč), je nejrozšířenější indiánský domorodý jazyk v Jižní Americe. Používá se zejména v Peru a Bolívii (v obou jedním z úředních jazyků), dále pak v přilehlých oblastech Ekvádoru, Kolumbie, Chile a Argentiny. Hovoří jím asi 14 milionů obyvatel, z toho 9,6 milionu představují rodilí mluvčí.

Geografie

Ekvádor je stát v Jižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Ekvádor je nejmenší z jihoamerických států ležících v Andách a prochází jím rovník, který dal jméno této zemi rovnodennosti. Je to turisticky zaslíbená země. Krajina Ekvádoru je velmi různorodá a dá se rozdělit do tří částí (západní, centrální Andy a východní), které se od sebe výrazně liší klimatem, biotypem, ale i zvyky. K prozkoumání i odpočinku se tu nabízí památky z různých dějinných období, žijící kultura původních indiánských etnik, věčným sněhem pokryté horské velikány v Andách s mnoha činnými i vyhaslými sopkami, lázně s horkými prameny, nádherné pláže s palmami, zelené deštné pralesy Amazonie. Přírodu Ekvádoru výstižně definoval velký německý přírodovědec Alexander von Humboldt, který prohlásil: "Horské oblasti poblíž rovníku jsou tou částí naší planety, kde na nejmenším prostoru dosáhla rozmanitost přírody svého maxima". Krajinu vytváří tři charakteristické oblasti, kterými jsou západní pobřeží Pacifiku, zvané costa, horský hřeben And se svými úchvatnými sopkami, tzv. sierra a oblast tropických deštných pralesů, zvaná oriente. Ekvádor proslul svojí různorodostí vegetace a živočichů, podmíněnou právě zmíněnými rozdílnými klimatickými pásmy. Panamericana prochází zemí podél hřebene And, kde je dominujícím prvkem krajiny na 30 sopek, mezi nimi i nejvyšší činná sopka světa Cotopaxi, ležící na území stejnojmenného národního parku. Těchto je na území Ekvádoru několik a lze v nich pozorovat lamy, divoké koně, kondory, ojediněle i pumy atd. Při cestě do oblastí Amazonie lze uvidět mnoho rozličných druhů opic, velké plazy anakondy, vzácně i tapíry a jaguáry. Národní park Sangay je důkazem rozmanitosti a byl roku 1983 pro své přírodní bohatství přijat mezi přírodní památky UNESCO. V parku se nachází dvě aktivní sopky, fauna a flóra je velmi rozmanitá, jelikož zde nachází jak deštné lesy, tak ledovce.

Klimatické poměry

Klima je velmi často ovlivňováno mořskými proudy a různými geoklimatickými celky. Jsou 3 a to pobřežní pás (Costa) – nížinný, s deštnými pralesy a na jihu se savanami; horský pás And (Sierra) – a východní pás (Oriente) – okraj Amazonské nížiny (deštný prales). Studené větry od června do prosince přinášejí časté mlhy zvané garúa a způsobují, že je poměrně chladno a sucho. V prosinci začínají studené větry slábnout a oceán se otepluje. Klima je ovlivňováno teplým Panamským proudem ze severu. Tyto proudy přinášejí teplá a slunečná rána s pozdějšími mlhami a dešťovými přeháňkami odpoledne. Ostrovy mají většinou suché klima.

Historie

Indiánský stát na území Ekvádoru byl v 15. století poražen vpádem říše Inků, jejíž centrum se nacházelo na území dnešního Peru, ale již roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří indiány zotročili na 300 let a Ekvádor se stal součástí místokrálovství Peru, v roce 1717 byl připojen k místokrálovství Nová Granada. Od roku 1822 do roku 1830 byl Ekvádor součástí Velké Kolumbie, poté se z něj stal samostatný stát. V roce 1895 zažil Ekvádor pod vedením Eloye Alfaroa tzv. liberální revoluci, která snížila vliv církve a konzervativních velkovlastníků půdy. Ve 20. století se v zemi projevila politická destabilizace a časté střídání civilních a vojenských vlád. Mezi lety 1950 a 1970 proběhlo několik státních převratů. V letech 1940 až 1942 proběhla neúspěšná válka s Peru, při které Ekvádor ztratil část vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií). V roce 1972 armádní junta provedla převrat vlády Velasca Ibarry a započala diktatura Guilermo Rodrígeze. V roce 1979 byl obnoven civilní demokratický režim. Historie tu zanechala mnoho stop a důkazů o tom, že právě na území Ekvádoru se psaly poslední stránky historie říše mocných Inků.

Obyvatelstvo a náboženství

Ekvádorci jsou velmi komunikativní a není problém s nimi navázat kontakt. Kolem 30 % populace jsou čistokrevní indiáni z kmenů Chívarů a Kečuů. Vláda jim poskytla velké území na východě země, ale indiáni mají stále malý kapitál a malou politickou moc. Některé kmeny žijí jako kočovníci v hloubi ekvádorského deštného pralesa. Tam si vždy vymýtí kus lesa, kde si postaví vesnici z chaloupek s doškovou střechou, vypěstují něco málo plodin a po žních se pak přesunou dál, kde loví zvěř a rybaří. Většina indiánů žije ve východním Ekvádoru; jeden kmen, Coloradové, však obývá pobřeží. Jsou v celé Jižní Americe jedinými obyvateli deštného pralesa, žijícími na západ od And. Další indiánské kmeny najdeme vysoko v Andách; obdělávají tam malá políčka a prodávají řemeslné výrobky. Předkové těchto kmenů tvořili součást obyvatelstva incké říše, jež se během 15. století rozšířila z Peru na sever a kromě centrálních And pokryla i jižní část severních And. Španělé si Inky podrobili ve 30. letech 16. století a zotročili je. Z Afriky si dovezli další otroky, kteří pak pracovali spolu s Inky na cukrových plantážích podél pobřeží. Dnes je většina obyvatel smíšeného původu – jsou částečně potomky indiánů, zčásti Španělů a také Afričanů. Ti tvoří 55 % obyvatelstva. Zbytek populace tvoří přistěhovalci anebo míšenci, potomci mnohých kolonizačních vln rovníkové země.

Měna

Americký dolar je jediným zákonným platidlem Ekvádoru od roku 2000. Až do roku 2000 byl ekvádorskou národní měnou sucre. V každodenním platebním styku se používají souběžně mince amerického dolaru a ekvádorské mince. Je nutné mít sebou dostatek malých bankovek a mincí, některé hotely a obchody odmítají přijímat velké bankovky. Peníze lze směnit na letišti, v bankách a v hotelech pouze ve větších městech. Pro výběr z bankomatů jsou použitelné platební karty Visa a MasterCard.

Nákupy a suvenýry

V Ekvádoru máte možnost zakoupit velké množství rozličných suvenýrů. Velmi populární je vlněné zboží, které je vyráběno z hrubé, různobarevné, doma vyrobené vlny. Vlna se míchá do látky ze které se vyrábějí ponča. Ponča od Indiánů z okolí Otavala se považují za jedny z nejlepších v Jižní Americe. Velmi populární jsou také ručně vyšívané oděvy – ty je však vhodnější kupovat v dobrých obchodech, protože na tržištích nejsou příliš kvalitní. Koupit si můžete i slavné panamské klobouky. Pravý panamský klobouk se musí srolovat do pouzdra od doutníku aniž by utrpěl újmu. Klobouky se vyrábějí z listů palmy, která roste v pobřežní provincii Manabí. Hlavním centrem výroby těchto klobouků je Montechristi. Velkých výběr tkaných výrobků je v Otavalu. Vlákno z agave se používá na tkaní tašek macramé nebo kabel zvaných shigras. Pokud máte zájem o výrobky z kůže zajeďte do Cotacachi nebo Ambato. Různé výrobky ze dřeva koupíte zejména v San Antonio de Ibarra mezi Otavalo a Ibarra. V Oriente najdete barevné dřevěné ptáky vyřezávané z vonných dřev. Specialitou v Ekvádoru jsou malované a lakované sošky a ornamenty vyrobené z chlebového těsta. Tyto výrobky nejlépe koupíte v Calderónu, severně od Quito.

Stravování

Ekvádor je proslavený svým výborným ovocem, rybí kuchyní a nespočetným množstvím druhů andských brambor. Můžete vyzkoušet např. guy - tradiční jídlo, jehož kořeny sahají do dob Inků. Chutná jako něco mezi králíkem a kuřetem. Hlavní chod - rýže, brambory a maso jsou doplňovány ekvádorskou specialitou aji - horká omáčka. Každá restaurace má většinou svůj vlastní recept. Specialitou jsou pro Ekvádor také polévky: lorco - je vyrobená z avokáda, brambor a sýra, chupe de pescado - je ze zeleniny a ryb, yaguarlocro, vyrobenou z brambor a krve, caldo de pata - což je masový vývar s kousky kravských kopyt. Místní tuto polévku milují a zejména muži věří, že jim navrátí jejich sílu. Mezi další pokrmy, které můžete běžně najít v restauracích, patří - seco de pollo - dušené kuře s rýží a plátky avokáda, arroz con pollo - rýže smíchaná s kuřecím masem, pollo a la brasa - pečené kuře podávané s hranolky, lomo salteado - vepřový steak s cibulí a bramborem, seco de chiwo - dušené kozí maso s rýží, churrasco - výživný pokrm z pečeného vepřového,vajec, zeleniny, rajčat, brambor a avokáda, parrilladas - směs vepřového, hovězího a kuřecího grilovaného masa. Ekvádor je přímořský stát a velmi populární jsou po celé zemi pokrmy z ryb a mořských plodů. Zejména v Quitu a ve velkých městech najdete  nespočet restaurací s mezinárodní kuchyní. Tradičním nápojem vyráběným ve všech andských zemích je chicha. Vyrábí se kvašením kukuřice, rýže nebo juky.

Elektřina

110 V, 60 Hz střídavého proudu, americký typ zásuvek A, B, je třeba redukce.

Telefony, pošta, internet

Internetový telefon je dostupný stejně jako internet a volání na pevnou linku v ČR za velmi dobré ceny. Ekvádor je z hlediska použití našich běžných mobilů problematický, běžné mobily v Ekvadoru nefungují a také ceny jsou popěrně vysoké. Z našich operátorů je Ekvádor pokrytý pouze roamingem O2. Pokrytí signálem je ale jen v městech. Ekvádor má dobré pokrytí internetem a internetové kavárny naleznete skoro v každém velké městě a v turisticky známých lokalitách. Hodina připojení na internet stojí od 1 USD v menších městech, do 4 USD ve větších městech. Známky jsou k dostání na poštách a v některých turistických obchodech. Pošta v Ekvádoru funguje spolehlivě, ovšem trasu Ekvádor - Evropa zdolá zásilka tak za dva týdny.

Zdraví

Do Ekvádoru není vyžadováno zvláštní očkování, není povinné se nechat očkovat proti žluté zimnici. V případě, že cestovatel odlétá z Ekvádoru do zemí, kde je očkování proti žluté zimnici povinné (např. státy Střední Ameriky) nebo do země, která vyžaduje očkování při cestě z Ekvádoru, je nutné potvrzení o očkování předložit již na letišti. Je třeba se mít na pozoru před onemocněním horečkou dengue, které způsobuje štípnutí infikovaným komárem. Proti této nemoci neexistuje očkování, platí pouze prevence.

Bezpečnostní situace

Turistické zóny jsou relativně bezpečné, nicméně se doporučuje nenavštěvovat odlehlá a osamocená místa, nenosit cenné předměty a vyšší částky peněz. Doporučuje se využívat hotelové bezpečnostní schránky pro uložení cenností, cestovních dokladů a letenek a mít u sebe fotokopie dokumentů. V případě krádeže je nutno se ihned obrátit na policii a sepsat příslušný protokol pro likvidační řízení škody u pojišťovny. Při odcizení cestovního dokladu je policejní protokol nezbytný také pro vydáni náhradního cestovního dokladu.

 

Hlavní město a další zajímavosti

Hlavní město Ekvádoru

Quito, hlavní město Ekvádoru, bylo založen v 16. století na ruinách hlavního města Inků do roku 1526  a stojí v nadmořské výšce 2850 m. Tudíž je druhým nejvýše položeným hlavním městem na světě. Město leží na východním svahu aktivního stratovulkánu Pichincha (4794 m), rozkládá se v hlubokém údolí. Historie města spadá do předkolumbovské éry. První obyvatelé byli lidé kmene Quitu sjednocení s domorodou indiánskou dynastií Shyris. Kolem roku 1300 se dynastie Shyris spojila s dynastií Puruhás a jejich potomci bojovali proti Inkům v druhé polovině 15. století. Po španělské invazi bylo město zničeno a znovu vystaveno španělským vyslancem Sebastiánem de Benalcázar, a mnoho koloniálních budov se zachovalo do dnešní doby. Koloniální centrum barokní doby San Francisca del Quito, jak se celým názvem město nazývá, bylo vyhlášeno památkovou rezervací UNESCO. Centrum (el centro) je část starého města s bílými domy, koloniální architekturou a spoustou katolických kostelů a katedrál. Nejznámější a nejnavštěvovanější je oblast  Mariscal Sucre a navazující třída Amazonas. V samém centru města se nachází Náměstí nezávislosti (španělsky Plaza de la Independencia) na kterém stojí např. Prezidentský palác (španělsky Palacio del Gobierno), katedrála nebo Arcibiskupský palác (španělsky Palacio Arzobispal). Nedaleko náměstí naleznete Klášter sv. Augustína, ve kterém je pohřbeno mnoho hrdinů padlých v bojích o ekvádorskou nezávislost a byla zde také podepsána deklarace nezávislosti (10. srpna 1809). Dále je zajímavé divadlo Teatro Sucre vystavěné v roce 1878. Kostel La Compaňía de Jesús z roku 1605 je nejvíce vyzdobeným ekvádorským kostelem se zlato zelenou kopulí. Dalším zajímavým náměstím je Náměstí svatého Františka (španělsky Plaza San Francisco) se stejnojmenným kostelem a klášterem, jehož výstavba začala jen pár týdnů po obnovení Quito v r. 1534. Vedle této koloniální stavby, největší v Quitu se nachází také muzeum. V celém Quitu je bezpočet muzeí, divadel, kostelů, katedrál a nejrůznějších památníků. Dominantou Quita je malý kopec Panecillo v jižní části města, na jehož vrcholku stojí mohutná socha anděla.

Další zajímavosti

Guayaquil (Santiago de Guayaquil) je největší město Ekvádoru, počet obyvatel je zhruba  přes 2 milióny.  Jedná se o významný ekvádorský přístav ležící v deltě řeky Guayas vlévající se do Tichého oceánu. V roce 2000 město přebudovalo nábřeží řeky Guayas a vybudovalo promenádu Malecón 2000, která je údajně nejlepším urbanistických projektem posledních let v Jižní Americe. Promenáda je 2,5 km dlouhá a symbolizuje skloubení přírody a moderní architektury včetně obchodů, restaurací, hřišť a parků. Další zvláštností jsou barevné domky ve čtvrti Las Peñas. Čtvrť Las Peñas, která se rozkládá na jednom z nemnoha vyvýšených míst ve městě. Dřevěné domky byly kolem roku 2000 nově opraveny a nyní souží jako kavárny, bary a prodejny suvenýrů. Na vrchol kopce vede 444 schodů a kromě výhledu na město je tam kaple sv. Anny a maják. V Guayaquilu je několik zajímavých kostelů např. Kostel sv. Františka z 18. století, přestavěný v roce 1902 po požáru. Dále se v centru města nachází několik pěkných parků, obzvláště zajímavý je Bolívarův park (španělsky Parque Bolívar) se sochou tohoto významného jihoamerického osvoboditele, po které se prohánějí obří leguáni.

Cotopaxi (5897 m) je nejznámější a nejvíce navštěvovanou ekvádorskou sopkou. Vulkán se nachází v národním parku Parque Nacional Cotopaxi, zhruba 70 kilometrů od hlavního města Quita. Vstup do národního parku je ve výšce 3100 metrů nad mořem. Cotopaxi je typický kuželovitý stratovulkán se sklonem svahu 35° – 45°. Od roku 1738 bylo zaznamenáno zhruba 50 erupcí, během nichž bylo třikrát zničeno nedaleké město Latacunga, které bylo vždy obnoveno. Poslední sopečná erupce, včetně malého zemětřesení, byla dokumentována v roce 1975.

Souostroví Galapágy je od roku 1978 zapsané na seznamy UNESCO a veškerý turistický ruch reguluje správa zdejšího národního parku. Ročně sem může přijet nejvýše 60 tisíc lidí, přičemž každá skupina má předem schválený program a je jí přidělen průvodce. Ten jednak zná zdejší prostředí, ale hlavně dohlíží na dodržování přísných ekologických pravidel. Po ostrovech se můžete pohybovat pouze po vyznačených cestách, aby nedocházelo k jakémukoliv rušení zdejší fauny, která je opravdu velmi bohatá.

Ostrov Santa Cruz (986km2) je nejlidnatějším a druhým největším. Hlavním městem ostrova je Puerto Ayora, ležící u jižního pobřeží. Výzkumná stanice Charlese Darwina, jenž tu byla postavena v době jeho návštěvy, leží 20 minut pěší chůze na severovýchod od Puerto Ayora. Mezi další atrakce ostrova patří cesta "suchou" zónou vegetace - tady narazíte např. na mangrovníky, slanomilné keře, kaktusy apod. a zejména tzv. Želví zátoka, nabízející bílé písečné pláže. Nedaleko vesnice Santa Rosa uvidíte Želví rezervaci, která je domovem želv sloních. Zbylými atrakcemi ostrova jsou dále zátoky Whale Bay a Conway Bay a pláže Las Bachas.

Isabela - největší ostrov v celém souostroví (někdy se setkáte i s názvem Albemarle) a zabírá 58% z celkové pevninské rozlohy Galapág. Tady se tyčí i nejvíce vulkánů, mezi ty nejznámější a nejvyšší patří Wolf (1707m n.m.), Santo Tomás (1490m n.m.), Alcedo (1128m n.m.) a Darwin (1280m n.m.). Mezi zdejší nejvyhledávanější turistické cíle se řadí Punta García (zde se soustřeďují kormorání a další různé druhy ptáků), Punta Albemarie, Punta Tortuga, záliv Tagus, zátoka Urbina, zátoka Elizabeth, Punta Moreno (v okolí leží spousta zkamenělé lávy z dávných erupcí), laguna Villamil a vulkán Chico.

Ostrov Genovesa - na ostrově žije většina terejů červenonohých s modrými zobáky, terejové maskoví, rackové vlaštovčí a lávoví, fregatky, faetóni, buřňáci a buřníci. Tento ptačí ráj se stává rájem i pro fotografy divočiny. Přejme si jen, aby to tak zůstalo zachováno. Další nádherný svět se nám otevřel při odpoledním slunci, když jsme se ponořili pod vodní hladinu. Svět plný korálů, korálových ryb, lachtanů, ale i nebezpečných žraloků a rejnoků. Přesvědčili jsme se, jaké krásné barvy vybrala příroda pro své podmořské obyvatele. Unaveni, ale plni dojmů uleháme večer do svých kajut, abychom se vydali na kratší a podstatně klidnější noční plavbu k ostrovu San Salvador, známému také pod názvem Santiago nebo James.

Ostrov Bartolomé - asi nejznámější a nejfotogeničtější galapážský ostrov. Hlavně pro svou nádhernou zátoku, ze které vyčnívá dominantní skalnatá jehla Pinnacle Rock. Na pobřeží tohoto ostrova, jako na jediném místě souostroví, žijí tučňáci galapážští. Ostrov Seymour s nadějí, že uvidíme suchozemské leguány galapážské. Po chvíli focení terejů modronohých objevujeme na několika místech vyhřívající se plazy.

San Cristóbal – na ostrově leží hlavní město souostroví - Puerto Baquerizo Moreno - leží v jihozápadní části. Nejvyšším bodem města, kam vede silniční cesta, je vyhlídka San Cristóbal ve 896m n.m. Za vidění stojí zátoka Puerto Grande, laguna El Junco a geologicky zajímavá oblast Punta Pitt na severu.

Ostrov Seymour - nabízí velkou paletu různých druhů ptáků, přičemž se tu dá pozorovat jak hnízdí, sedí na vajíčkách, vychovávají mláďata atd.

Malinkatý ostrov Mosquera - populární zejména kvůli početné skupině lachtanů.

Ostrov Santa Fe (známý též jako Barrington) - leží cca 20km na jihovýchod od Santa Cruz. Rostou zde až 10m vysoké kaktusy.

Ostrov Santa María - nabízí zátoku Post Office, kde lovci velryb zanechávali v barelu svoji poštu, kterou doručovaly okolo proplouvající lodě, jenž měly cíl stejný jako adresa na dopise. Nebo oblast Punta Cormorant s tzv. "zelenými" plážemi, jelikož se tu v hojném počtu nalézají minerální kameny olivínu a v neposlední řadě i horský útvar vulkanického původu - Devil's Crown.

San Salvador - leží na východ od Isabely a severozápad od ostrova Santa Cruz a bývá nazýván též jako Santiago (šp.) nebo James (angl.). Zde máte šanci vidět velké kolonie leguánů, vyhřívajících se na pláží u pobřeží.

Ostrov Fernandina - třetí největší a zároveň považován za geologicky nejmladší. Tomu odpovídá i krajinomalba ostrova. Od roku 1813 do současnosti tu proběhlo nejméně 10 erupcí, ta poslední se datuje do roku 1988.

 

 

Celý svět na dlani

Vybírejte podle kontinentu

Afrika

Asie

Severní Amerika

Latinská Amerika

Evropa

Australie a Oceánie