Andské bohatství Bolívie a Peru
11. 10. - 24. 10. 2019
  • 11. 10. - 24. 10. 2019
  • 23. 04. - 06. 05. 2020
  • 31. 07. - 13. 08. 2020
  • 23. 11. - 06. 12. 2020
14 dní
1
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
84 990 Kč

Andské bohatství Bolívie a Peru

Vdechnete atmosféru nejvýše položené metropole, poznáte indiánskou kulturu, zažijete plavbu na rákosovém člunu typu “Ra” Thora Heyerdahla.

  • přírodní krásy Bolívie včetně návštěvy největší solné pláně Salar de Uyuni
  • návštěva čtyř památek ze seznamu UNESCO
  • prohlídka nejvýše položeného hlavního města La Paz
  • přírodní skvosty nedotčené Bolívie

Itinerář zájezdu

  • 1. den PRAHA - LIMA
    Odlet z Prahy do Limy.
  • 2. den LIMA
    Po příletu do Limy a uvítání na letišti následuje transfer do hotelu. Po krátkém odpočinku se vydáte na prohlídku peruánské metropole. Lima byla kdysi nejbohatšího města světa. Procházka po náměstí Plaza de Armas s prezidentským palácem a katedrálou Santo Domingo, kostel San Francisco, katakomby, rezidenční čtvrtí San Isidro a Miraflores). Návrat do hotelu, nocleh v Limě.
  • 3. den TITICACA – COPACABANA
    Doplední transfer na letiště, následuje přelet z Limy do Juliacy. Přejezd nádhernou krajinou podél jezera Titicaca přes peruánsko-bolivijské hranice do Copacabany. Ubytování v hotelu, nocleh.
  • 4. den COPACABANA - LA PAZ
    Copacabana - prohlídka poutního kostela s černou soškou Panny Marie; výstup na horu Cerro Calvario, odkud je krásný pohled na Ostrov Slunce, kde se podle legendy narodil první Inka Manco Kapac. Transfer do La Pazu, hlavního města Bolívie. La Paz leží v nadmořské výšce v rozmezí od 3.400 do 4.200 metrů a je nejvýše položeným hlavním městem světa. Nocleh v La Pazu.
  • 5. den LA PAZ - MĚSÍČNÍ ÚDOLÍ
    Prohlídka La Pazu (náměstí Plaza Murillo s vládním palácem, katedrála, koloniální památky, čarodějnický trh Mercado de las Brujas). Poté výlet do Měsíčního údolí (Valle de la Luna) s bizarními útvary erozního původu oživené četnými kaktusy. Okolí La Pazu dominují zasněžené „šestitisícovky“ Nevado Illimani (6.439 m n. m.), Nevado Illampu (6.362 m n. m.) či Huayna Potosi (6.088 m n. m.). Nocleh v La Pazu.
  • 6. den SALAR DE UYUNI – INCAHUASI - UYUNI
    Transfer na letiště, přelet do Uyuni. Návštěva solné pláně Salar de Uyuni, která je největší na světě (10 000 km²). Je pozůstatkem pleistocénního jezera Ballivián, na jehož dně se nacházela. Návštěva skalního ostrůvku Isla Incahuasi uprostřed pláně, na němž se nachází množství obřích kaktusů. Oběd formou pikniku. Nocleh v Uyuni.
  • 7. den POTOSÍ
    Přejezd do koloniálního města Potosí, které i nyní žije ze slávy legendárních stříbrných dolů. Prohlídka nejzajímavějších pamětihodností, mezi něž patří Mincovní dům a kostel San Lorenzo. Potosí je na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Nocleh v Potosí.
  • 8. den POTOSÍ - SUCRE
    Návštěva dolu Cerro Rico, který byl největším dolem světa na těžbu stříbra v období španělského vícekrálovství a o němž legenda říká, že v něm byl dostatek stříbra k tomu, aby se vystavěl most ze stříbra z Potosí až do Madridu. Přejezd do Sucre po scénické trase procházející horským údolím s mnoha rázovitými horskými vesnicemi. Nocleh v Sucre.
  • 9. den SUCRE
    Celodenní prohlídka Sucre včetně oběda. Upravené a malebné Sucre je na seznamu UNESCO. Romanticky bílé budovy města a domorodé indiánské obyvatelstvo s klobouky a barevnými dekami. Prohlédnete si Dům svobody, koloniální klášter La Recoleta a kostel San Felipe Neri. Nocleh v Sucre.
  • 10. den LA PAZ
    Transfer na letiště a přelet do La Pazu. Odpoledne krátká procházka městem. Nad šálkem čaje nebo kávy můžete pozorovat čilý ruch na ulicích, místní ženy v jejich typických krojích nebo si můžete zkusit usmlouvat některý ze slušivých svetrů, čepic nebo přehozů. Nocleh v La Paz.
  • 11. den TIAHUANACO - PUNO
    Transfer do Tiahuanaca (Tiwanaku). Prohlídka proslulé archeologické lokality Tiahuanaco, kde uvidíte rozlehlé zříceniny, Bránu Slunce, Bránu Měsíce a pevnost Kalasasaya. Od roku 2000 figuruje tato skvělá památka na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Přejezd do Peru. Ubytování v hotelu, nocleh v Punu.
  • 12. den PUNO – TITICACA – JULIACA – LIMA
    Plavba po jezeře Titicaca, které je posvátným jezerem Inků, největším vysokohorským jezerem světa a rozkládá se na hranicích Peru a Bolívie ve výšce 3.812 metrů nad mořem. Jezero Titicaca má řadu ostrovů, mezi nimiž budí pozornost plovoucí rákosové ostrovy Los Uros, které také navštívíte. Indiáni, kteří žijí na těchto ostrovech, o sobě říkají, že mají černou krev, která je chrání před chladem jezera, v němž má voda stálou teplotu 13 stupňů Celsia. Návrat lodí do Puna. Odjezd z Puna na letiště v Juliace, odlet z Juliacy do Limy. Transfer z letiště do hotelu, ubytování. Nocleh v Limě.
  • 13. den LIMA - PRAHA
    Transfer z hotelu na letiště, odbavení a odlet z Limy do Prahy.
  • 14. den PŘÍLET DO PRAHY
    Přílet do Prahy na Letiště Václava Havla.

Termíny a ceny

Termín Stav Počet dní Osoby
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
Cena
11. 10. - 24. 10. 2019 volno 14 dní / 11 nocí 1 84 990,- 91 990,-
23. 04. - 06. 05. 2020 volno 14 dní / 11 nocí 1 85 550,- 91 990,-
31. 07. - 13. 08. 2020 volno 14 dní / 11 nocí 1 85 550,- 91 990,-
23. 11. - 06. 12. 2020 volno 14 dní / 11 nocí 1 91 990,-

Cena zahrnuje:

  • leteckou přepravu a letištní poplatky
  • 11x nocleh ve 3* a 4* hotelech se snídaní
  • 1x oběd formou pikniku
  • veškeré transfery během okruhu
  • všechny prohlídky a vstupy dle programu
  • služby česky hovořícího průvodce

Cena nezahrnuje:

  • místní odletové taxy (cca 80,- USD)
  • fakultativní výlety a vstupy
  • spropitné
  • cestovní pojištění

 

Další informace:

Poznámka: Doporučujeme očkování proti žluté zimnici! Zájezd lze prodloužit o výlet na Machu Picchu.

Informace o ceně:

Minimum: 14 osob

Chcete zájezd upravit nebo zpracovat jako individuální cestu?

Máte zájem o dovolenou, ale nemáte teď čas řešit detaily?
Pošlete nám kontakt a napište, kdy se vám máme ozvat. Rádi vám poradíme.

  • 1. PRAHA - LIMA
    Odlet z Prahy do Limy.
  • 2. LIMA
    Po příletu do Limy a uvítání na letišti následuje transfer do hotelu. Po krátkém odpočinku se vydáte na prohlídku peruánské metropole. Lima byla kdysi nejbohatšího města světa. Procházka po náměstí Plaza de Armas s prezidentským palácem a katedrálou Santo Domingo, kostel San Francisco, katakomby, rezidenční čtvrtí San Isidro a Miraflores). Návrat do hotelu, nocleh v Limě.
  • 3. TITICACA – COPACABANA
    Doplední transfer na letiště, následuje přelet z Limy do Juliacy. Přejezd nádhernou krajinou podél jezera Titicaca přes peruánsko-bolivijské hranice do Copacabany. Ubytování v hotelu, nocleh.
  • 4. COPACABANA - LA PAZ
    Copacabana - prohlídka poutního kostela s černou soškou Panny Marie; výstup na horu Cerro Calvario, odkud je krásný pohled na Ostrov Slunce, kde se podle legendy narodil první Inka Manco Kapac. Transfer do La Pazu, hlavního města Bolívie. La Paz leží v nadmořské výšce v rozmezí od 3.400 do 4.200 metrů a je nejvýše položeným hlavním městem světa. Nocleh v La Pazu.
  • 5. LA PAZ - MĚSÍČNÍ ÚDOLÍ
    Prohlídka La Pazu (náměstí Plaza Murillo s vládním palácem, katedrála, koloniální památky, čarodějnický trh Mercado de las Brujas). Poté výlet do Měsíčního údolí (Valle de la Luna) s bizarními útvary erozního původu oživené četnými kaktusy. Okolí La Pazu dominují zasněžené „šestitisícovky“ Nevado Illimani (6.439 m n. m.), Nevado Illampu (6.362 m n. m.) či Huayna Potosi (6.088 m n. m.). Nocleh v La Pazu.
  • 6. SALAR DE UYUNI – INCAHUASI - UYUNI
    Transfer na letiště, přelet do Uyuni. Návštěva solné pláně Salar de Uyuni, která je největší na světě (10 000 km²). Je pozůstatkem pleistocénního jezera Ballivián, na jehož dně se nacházela. Návštěva skalního ostrůvku Isla Incahuasi uprostřed pláně, na němž se nachází množství obřích kaktusů. Oběd formou pikniku. Nocleh v Uyuni.
  • 7. POTOSÍ
    Přejezd do koloniálního města Potosí, které i nyní žije ze slávy legendárních stříbrných dolů. Prohlídka nejzajímavějších pamětihodností, mezi něž patří Mincovní dům a kostel San Lorenzo. Potosí je na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Nocleh v Potosí.
  • 8. POTOSÍ - SUCRE
    Návštěva dolu Cerro Rico, který byl největším dolem světa na těžbu stříbra v období španělského vícekrálovství a o němž legenda říká, že v něm byl dostatek stříbra k tomu, aby se vystavěl most ze stříbra z Potosí až do Madridu. Přejezd do Sucre po scénické trase procházející horským údolím s mnoha rázovitými horskými vesnicemi. Nocleh v Sucre.
  • 9. SUCRE
    Celodenní prohlídka Sucre včetně oběda. Upravené a malebné Sucre je na seznamu UNESCO. Romanticky bílé budovy města a domorodé indiánské obyvatelstvo s klobouky a barevnými dekami. Prohlédnete si Dům svobody, koloniální klášter La Recoleta a kostel San Felipe Neri. Nocleh v Sucre.
  • 10. LA PAZ
    Transfer na letiště a přelet do La Pazu. Odpoledne krátká procházka městem. Nad šálkem čaje nebo kávy můžete pozorovat čilý ruch na ulicích, místní ženy v jejich typických krojích nebo si můžete zkusit usmlouvat některý ze slušivých svetrů, čepic nebo přehozů. Nocleh v La Paz.
  • 11. TIAHUANACO - PUNO
    Transfer do Tiahuanaca (Tiwanaku). Prohlídka proslulé archeologické lokality Tiahuanaco, kde uvidíte rozlehlé zříceniny, Bránu Slunce, Bránu Měsíce a pevnost Kalasasaya. Od roku 2000 figuruje tato skvělá památka na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Přejezd do Peru. Ubytování v hotelu, nocleh v Punu.
  • 12. PUNO – TITICACA – JULIACA – LIMA
    Plavba po jezeře Titicaca, které je posvátným jezerem Inků, největším vysokohorským jezerem světa a rozkládá se na hranicích Peru a Bolívie ve výšce 3.812 metrů nad mořem. Jezero Titicaca má řadu ostrovů, mezi nimiž budí pozornost plovoucí rákosové ostrovy Los Uros, které také navštívíte. Indiáni, kteří žijí na těchto ostrovech, o sobě říkají, že mají černou krev, která je chrání před chladem jezera, v němž má voda stálou teplotu 13 stupňů Celsia. Návrat lodí do Puna. Odjezd z Puna na letiště v Juliace, odlet z Juliacy do Limy. Transfer z letiště do hotelu, ubytování. Nocleh v Limě.
  • 13. LIMA - PRAHA
    Transfer z hotelu na letiště, odbavení a odlet z Limy do Prahy.
  • 14. PŘÍLET DO PRAHY
    Přílet do Prahy na Letiště Václava Havla.

Základní údaje o Bolívii

oficiální název státu: Mnohonárodní stát Bolívie – El Estado Plurinacional de Bolívia

rozloha: 1 098 581 km2 (28. místo na světě)

hlavní město: La Paz (administrativní sídlo), Sucre (sídlo jurisdikce)

počet obyvatel: 11.428.245 (83. pozice na světě, est. červene 2019)

státní zřízení: republika

prezident: Juan Evo MORALES Aima

úřední jazyk: španělština (60,7%), Quechua (21,2%), Aymara (14,6%)

náboženství: římskokatolické 95%, protestantské 5%

měna: boliviano (BOB)

časový posun: -6 hod v době letního času, -5 hod v době zimního času

 

Vstupní formality a celní předpisy v Bolívii

Při cestách do Bolívie musí být občané ČR vybaveni cestovním pasem ČR s platností nejméně 6 měsíců. Doporučuje se mít s sebou kopii cestovního pasu pro případ ztráty. Při vstupu do země se vyplňuje migrační průvodka a celní prohlášení. Občané ČR obdrží turistická víza při příletu do Bolívie zdarma. Při vstupu na území Bolívie je třeba si zajistit otištění vstupního razítka do pasu (od data v něm uvedeného se počítá délka pobytu. Vízum platí 90 dní, což je i maximální počet dnů, které můžete strávit v Bolívii za rok.

V Bolívii platí běžná dovozní omezení pro cestovatele s tím, že je zakázáno dovážet potraviny v surovém stavu, čerstvé ovoce a zeleninu, omezen je také dovoz např. cigaret, alkoholických nápojů atd. Dovoz finanční částky nad 10 tisíc USD podléhá oznamovací povinnosti. Ze země není možné vyvážet druhy chráněné zákonem nebo uvedené na listině ohrožených druhů. Rovněž se nesmí vyvážet originální předměty, které jsou považovány za národní kulturní dědictví.

 

Kontakt na Velvyslanectví a Honorální konzulát České republiky pro Bolívii

Velvyslanectví České republiky v Santiago de Chile

Embajada de la República Checa

Av. El Golf 254, Las Condes, Santiago de Chile

Telefon  +562/22321066, 22311910

Fax +562/22320707

Nouzová linka  +569/92492220, +569/97462527, +569/94409809 (první číslo je konzulární služba, další čísla použijte jen v případě, že se nelze na první číslo dovolat)

E-mail santiago@embassy.mzv.cz

Ekonomický úsek: commerce_Santiago@mzv.cz

Web: www.mzv.cz/santiago

 

Honorární konzulát České republiky v Bolívii

Consulado Honorario de la República Checa

Calle Covendo No. 1, Villa Fatima, La Paz

Telefon +591-2-2210112

Fax  +591-2-2212540

E-mail  lapaz@honorary.mzv.cz

 

Honorární konzulát Santa Cruz de la Sierra

Barrio Sirari, Calle Flamboyanes No. 68, Santa Cruz

Telefon  +591 3 342 6510

E-mail:  santacruz@honorary.mzv.cz

 

Všeobecní informace o Bolívii

Úřední jazyk

Jak již v oficiálního názvu státu vyplývá i oficiálních úředních jazyků zde najdeme více. Hlavním jazykem je španělština a další indiánské jazyky jako například kečujština, ajmarština, guaraníjština a dalších 31 indiánských jazyků (všechny úřední).

Geografie

Bolívie je vnitrozemský stát nacházející se v centrální části Jižní Ameriky. Na západě hraničí s Peru a Chile, na jihu s Argentinou, na jihovýchodě s Paraguayí a na východě a severu pak s Brazílií. Své jméno má po prvním prezidentu Simónu Bolívarovi. Bolívie ztratila přístup k pobřeží Tichého oceánu v tzv. válce o ledek v roce 1879. Největšími městy jsou La Paz (v českém překladu Mír), El Alto, Santa Cruz de la Sierra a Cochabamba. Hlavní města Sucre a La Paz patří mezi nejvýše položená hlavní města světa. Severní část země je odvodňována systémem řek Beni a Mamoré do Amazonky. Oblast Gran Chaco na jihovýchodě je v povodí řeky Paraná (Paraguay). Bolivijské Andy jsou v podstatě náhorní plošinou, ohraničenou vysokými horskými hřbety. Na jihozápadě je Altiplano vyplněno slaným jezerem Poopó a slanými močály Salar de Uyuni a Salar de Coipasa. Při hranicích s Peru na severozápadě zasahuje na území Bolívie pánev jezera Titicaca, které je tektonického původu. Altiplano lemují na západě Západní Kordillera (zde leží nejvyšší vrchol Bolívie, vulkán Nevado Sajama s 6542 m) a na východě Centrální Kordillera. Na bolivijsko-chilsko-argentinském trojmezí ční nejvýše Cerro Zapaleri s vrcholem 5653 m n. m. Severně od La Pazu se nachází horské pásmo Cordillera Real se známými vrcholy Illimani a Huayna Potosí. Dále k severu a severovýchodu sestupují Andy až do Amazonské nížiny, na jihovýchodě do Gran Chaca. Přechodná oblast andského předhůří se nazývá Yungas.

Klimatické poměry

Podnebí je zde příjemné, poměrně teplé po celý rok, ale v horských oblastech bývají chladná rána. Teploty kolísají vzhledem k nadmořské výšce. Narazíte zde na klima tropických deštných oblastí ale i na arktické mrazy. Dokonce i v mírných, zalesněných oblastech na severu, nejsou mráz a teploty pod bodem mrazu nemožné, zejména během „surazo", studeného větru z Patogonie a argentinské pampy. Přestože Bolivie leží poblíž rovníku, její vysoká nadmořská výška a nechráněné prostory přispívají k rozdílnému počasí. Letní deštivé období trvá od listopadu do března a zimní období sucha od dubna do října.

Historie

Území dnešní Bolívie bylo osídleno již asi před 20.000 lety. Přibližně od začátku n. l. do konce 8. stol. se jižně od jezera Titicaca rozvíjela vyspělá civilizace s centrem kolem Tiahuanaca. Postupně území ovládá aymarská říše, kterou kolem roku 1450 dobyli Inkové. Před příchodem Španělů bylo tedy území Bolívie součástí mocné říše Inků, od roku 1542 pak místokrálovství Peru, po reorganizaci koloniální správy v roce 1776 bylo území přičleněno k nově vytvořenému místokrálovství Río de la Plata (po většinu španělského koloniálního období se území Bolívie nazývalo Horní Peru). Pro Španěly měla tato oblast velký význam především díky těžbě v Potosí - ze zdejších dolů pocházelo nejvíce stříbra z celé Ameriky. Samostatnost přinesly invazní jednotky, jejichž příchod umožnil vznik nacionalismu, projevujícího se u malé části z přibližně milionu obyvatel regionu a mířícího spíš než proti Španělům proti Argentincům a Peruáncům. Nezávislá republika byla vyhlášena 6.8.1825 a byla pojmenována na počest Simóna Bolívara (oblast Horního Peru osvobodil jeho generál José de Sucre). V následujícím období přišla Bolívie o značnou část svého území. Po bojích s Chile přišla roku 1884 o přístup k moři. Další území musela Bolívie odstoupit Argentině a Brazílii a po válce s Paraguayí (1932 - 1935) ztratila dvě třetiny sporného území Gran Chaco. Praktický politický život Bolívie od nezávislosti se odvíjel v podobě mnoha pučů a kontrapučů, Bolívie drží rekord v počtu státních převratů, kterých bylo již téměř 200. Politická situace se stabilizovala až v 80. letech 20. století, kdy se moci ujala relativně demokratická civilní vláda.

Obyvatelstvo a náboženství

Lidé na venkově žijí spíše v malých společenstvích, pěstují jen tolik plodin a chovají jen tolik domácích zvířat, aby uživili své rodiny. Některé ženy zhotovují keramiku nebo tkají látky, aby si něco přivydělaly. Ve městech je většina lidí zaměstnaná v továrnách a žije v tzv. barrios, což jsou čtvrti chatrných domů, jež obklopují městské centrum a neustále se rozrůstají. Hrstka bohatých oproti tomu bydlí v moderních domech či bytech a často vlastní velké pozemky. Bolívie je zvláštní tím, že více než polovinu jejího obyvatelstva (55 %) tvoří indiáni, zejména Kečuové (30 %) a Ajmarové (25 %). Ostatní lidé jsou převážně smíšeného (35 %) či španělského (7 %) původu. Dominujícím náboženstvím je křesťanství (95 % obyvatel jsou římští katolíci).

Měna

Místní měnou je boliviano, které se dělí na 100 centavos. Ceny jsou v Bolívii poměrně příznivé.Směna valut či deviz není povinná. Kromě národní měny tzv. peso boliviano (BOB) volně obíhá i americký dolar (USD), nicméně s americkými dolary nelze běžně platit v obchodní síti. S bankovkami menších nominálních hodnot nejsou problémy, v případě bankovky 100 USD je možné se někde setkat s odmítnutím kvůli obavám z padělání. Směnu lze provést v bance, ve směnárnách nebo v recepcích hotelů. Nedoporučuje se měnit peníze u „pouličních směnárníků“. Lze u nich možná získat lepší kurs, avšak ten se o moc neliší od kursu v bance. Hlavní riziko je ale v tom, že Vám mohou být podstrčeny falešné bankovky. V Bolívii je tento problém nejen ve vztahu k místní měně, ale hlavně také vůči USD. Výměna bankovek Euro je složitá, protože většina bank je volně nesměňuje nebo jen ve velmi nevýhodném kursu. Běžně je možné používat platební a kreditní karty - American Express, Visa a Master Card.

Poštovní služby

Pošty jsou i v menších městech. Pošta v Bolívii funguje poměrně spolehlivě a trasu Bolívie - Evropa zdolá zásilka tak za dva týdny.

Nákupy a suvenýry

Vhodnými suvenýry mohou být tradiční nástroje, vlněné produkty, kompaktní disky a magnetofonové kazety s místními lidovými a jinými oblíbenými písněmi apod.

Stravování

Bolívie je velmi rozmanitá a stejná je i její kuchyně. Je velice pestrá a zpracovává opravdu vše, co zpracovat může. Záleží na tom v jakém regionu a nadmořské výšce se nacházíte. Hodně bolívijských jídel je z hovězího či kuřecího masa nebo ryb. Jako příloha se podává rýže, brambory nebo hlávkový salát. Někdy je celý pokrm ponořený do pálivé omáčky připravené z brambor a z locotos - malých pepřových lusků. Snídaně neboli desayuno se většinou skládá z kávy, chleba nebo jiného druhu pečiva. Oběd je hlavním jídlem dne. Mnoho restaurací nabízí takzvané almuerzo, což znamená jednoduchý oběd. Skládá se většinou z polévky, hlavního chodu a kávy nebo čaje. V některých restauracích se podává salát a dezert. Tento celý chod je obvykle o polovinu levnější než když si vybíráte jednotlivá jídla z jídelního lístku. Večeře la cena je obvykle podobná obědu, není ale už tak rozsáhlá. Důležitou součástí jídelníčku jsou polévky.

Elektřina

220V + 110V; 50Hz, americký typ zásuvky (dva ploché hroty)

Zdraví

V Bolívii existuje síť soukromých a státních zdravotnických institucí. Jednoznačně na vyšší úrovni jsou soukromá zařízení, která jsou vybavena zahraniční technikou a rovněž personál má lepší odbornou průpravu. Z bezpečnostního a odborného hlediska se doporučuje podstoupit případné ošetření pokud možno v soukromém zdravotnickém zařízení. Při ošetření je vyžadováno předložení zdravotního pojištění, popř. je třeba počítat s tím, že pacient musí jakékoliv ošetření uhradit v hotovosti či kreditní kartou a později požadovat proplacení nákladů u zdravotní pojišťovny na základě účtu vystaveného bolivijským zdravotnickým zařízením. Každý cestovatel by měl mít pro pobyt v Bolívii každopádně sjednáno zdravotní pojištění. S ohledem na náročné atmosférické poměry v La Paz, související s vysokou nadmořskou výškou, se doporučuje pohybovat se v tomto městě a jeho okolí spíše pomaleji a častěji odpočívat (pozn.: obdobně i v dalších výše položených oblastech např. v okolí jezera Titicaca).V současné době je vyžadováno očkování proti žluté zimnici. Doporučujeme kontaktovat v dostatečném časovém předstihu před odletem Vašeho lékaře, který Vám podá aktuální informace. Nezapomeňte si vzít spreje proti hmyzu a léky, které běžně užíváte při zvýšené teplotě, bolestech hlavy a střevních potížích.

Bezpečnostní situace

Pokud se týče bezpečnostních poměrů, Bolívie je zemí s poměrně vysokou pouliční kriminalitou. Pro pobyt platí všechna obecná pravidla, jejichž dodržováním lze předejít především okradení. Není vhodné cestovat po zemi nebo se pohybovat po městě v noci, chodit do odlehlých čtvrtí a doporučuje se zdržovat spíše v centru měst. Z bezpečnostního hlediska je třeba se mít na pozoru zejména při návštěvě regionu Chapare, oblasti náhorní plošiny (altiplano) a regionu Yungas a města El Alto. Obecně platí pravidlo, že se nekonzumuje voda z vodovodního kohoutku, pouze voda balená – tzn. v lahvích nebo sklenicích. Zelenina a ovoce se doporučují před konzumací dobře propláchnout vodou, popř. dezinfikovat.

 

Hlavní města Bolívie a další zajímavosti

 

Hlavní města Bolívie

Největší bolivijské město La Paz založené v roce 1548 Alfonsem de Mendoza sestupuje z náhorní plošiny Altiplana ve výšce 4.200 metrů nad mořem do obrovského kotle, kterým protéká řeka Choqueyapu, až do nadmořské výšky 3.000 metrů. Původní název La Pazu zní: La Ciudad de Nuestra Seňora de la Paz. Z honosného centra stoupá zástavba La Pazu po svazích vzhůru. La Paz je moderním městem, kde duch staré koloniální architektury naráží na novotu staveb ze skla a oceli. Pozornost návštěvníků přitahují různé specializované trhy, z nichž nejatraktivnější je trh čarodějnic, kde lze nakoupit koření, přírodní léky i magickou mumii nenarozené lamy. Překrásnému okolí La Pazu dominují stále zasněžené ,,šestitisícovky´´ Nevado Illimani (6.439 m n.v.), Nevado Illampu (6.362 m n.v.) a Huyuana Potosí (6.088 m n.v.). Na první pohled Vás zaujme dopravní systém, který je zcela v soukromých rukou, bez autobusových linek a jízdních řádů. Dopravci prostě jezdí tudy, kde v tu kterou dobu předpokládají zájem o svou službu. La Paz je magickým městem. Prý zde ze země vyvěrá zvláštní energie. Magický dojem La Pazu vyvolávají hrbolaté a klikaté uličky starého města a umocňuje jej přízračné Měsíční údolí. Místní obyvatelé rádi připomínají, že ve Španělsku se o místo starosty dalekého La Pazu ucházel i budoucí slavný spisovatel Miguel Cervantes y Saavedra. Král z politických důvodů  jeho žádost zamítl a tak Cervantes zůstal ve Španělsku a věnoval se psaní. Otázkou zůstává, jaký by byl osud Dona Quijota, kdyby jeho duchovní otec přesídlil do Bolívie. Možná by dějiny literatury byly ochuzeny o slavnou knihu, možná by polohu La Pazu znal každý školák.

Sucre, dříve známé jako Charcas, La Plata a Chuquisaca, je oficiální hlavní město Bolívie. Je sídlem Nejvyššího soudního dvora, Ústavního soudu, Soudní rady a Hlavní republikové prokuratury, vláda však sídlí v La Pazu. Město, které má v současnosti asi 230 000 obyvatel, se nachází ve středu jižní části Bolívie v nadmořské výšce 2790 m, což z něj činí jedno z nejvýše položených hlavních měst na světě. V roce 1991 bylo zařazeno do Seznamu světového dědictví UNESCO.

Další zajímavosti

Tiahuanaco - Asi hodinu cesty od La Pazu se nachází jedno z nejznámějších míst andské náhorní plošiny, starobylé město Tiahuanaco - nebo přesněji řečeno jeho zbytky. Tiahuanaco umožňuje návštěvníkům prozkoumat velké množství skutečně pozoruhodných míst, z nichž některá soustavně provokují všechny milovníky záhad a mystických tajemství. Jedním z důvodů, proč Tiahuanaco představuje živnou půdu pro všemožné dohady, je naprostý nedostatek přesnějších informací. Musíme se plně spolehnout na metody archeologie bez jakýchkoliv písemných památek. Proto se pohled na tuto pozoruhodnou kulturu poměrně často mění a vyvíjí. V jednom však mezi vědci panuje shoda: toto bylo pravděpodobně jedno z největších měst kultury, která v Andách kontinuálně existovala více než tisíc let. Její počátky sahají do doby před naším letopočtem, vrcholu dosáhla mezi 4. a 7. stoletím, významnou roli hrála v Andách ještě v 11. století. Obyvatelé Tiahuanaca ve svém nejlepším období kulturně, ekonomicky a zřejmě i politicky dominovali obrovské říši, rozkládající se na území dnešního Peru, Chile a Bolívie. Hlavním jazykem Tiahuanaca byla aymarština. Celé Tiahuanaco bylo vybudováno z kamene, který pochází z poměrně vzdáleného lomu v jiné části jezera Titicaca. Některé kusy kamene jsou velké, jiné obrovské a některé jsou tak obrovské, že jste s rozumem v koncích. Jak se tohle dá přepravovat na vzdálenost desítek kilometrů. Známý spisovatel Erich von Daniken měl jasno: to zvládne jenom pokročilá mimozemská technologie. Archeologové mají pochopitelně jiný názor: kameny byly pravděpodobně dopravovány na rákosových vorech po jezeře k Tiahuanacu, kde byly prostě pomocí velkého množství lidí taženy na místo určení. Pomáhaly jednoduché fyzikální zákony: vlečení po upravené rovné cestě, voda a bahno pro snížení tření, dřevěné válce, nakloněné roviny. Váha největších kusů andezitu a pískovce se pohybuje kolem 40 tun. Dnes by asi bylo obtížné najít na podobnou práci dostatečné množství dělníků ochotných tak těžce pracovat. Vlastní areál má 3 hlavní dominanty. První z nich je takzvaná pyramida Akapana. Připomíná spíše nevysoký kopec, ale při podrobnějším pohledu je patrné, že byla vytvořena lidskou rukou. Účel této stavby však není dodnes přesně odhalen. Hned vedle pyramidy je asi nejpozoruhodnější oblast Tiahuanaca, nazývaný Templete Semisubterráneo neboli Polopodzemní chrámek. Na plošině stojí nejznámější památka Tiahuanaca, Brána slunce. Ta je vytesaná z jediného kusu andezitu, o váze asi třiceti tun.

Jezero Titicaca - Titicaca - jezero v Centrálních Andách. Západní část jezera patří Peru, východní část Bolívii. Je to největší jezero v Jižní Americe a největší vysokohorské jezero a zároveň nejvýše položené splavné jezero na Zemi. Nachází se na Altiplanu, náhorní plošině And. Má rozlohu 8288 km². Je 194 km dlouhé a maximálně 65 km široké. Průměrně je hluboké 140 až 180 m a dosahuje maximální hloubky 304 m (i když někteří domorodci tvrdí, že je bezedné). Leží v nadmořské výšce 3821 m. V jezeře je mnoho velkých a malých ostrovů, na kterých se nachází pozůstatky kultury Inků, např. Isla del Sol. Do jezera ústí více než 25 řek a na jezeře se také nachází 42 umělých ostrovů Islas flotantes indiánů Uros. Teplota povrchové vody uprostřed jezera je stálá (11 až 12 °C). U břehu teplota významně kolísá a dokonce se v létě v noci zálivy a pobřežní části pokrývají ledem.

Altiplano - Altiplano (španělsky vysočina, náhorní rovina) je rozsáhlá náhorní plošina oddělující horské masivy západních a východních And. Po Tibetské plošině je druhým nejrozsáhlejším útvarem tohoto typu na Zemi. Nachází se ve vnitrozemí Jižní Ameriky, převážně na území Bolívie a Peru, částečně zasahuje do Chile a na sever Argentiny. Rozloha náhorní plošiny činí okolo 170 000 km², průměrná nadmořská výška je 3600 m. Západní a východní stranu ohraničuje horský pás And (Cordillera Occidental a Cordillera Central) s mnoha aktivními vulkány, severní jezero Titicaca a na jihu se nachází jedno z nejsušších míst na zeměkouli - poušť Atacama. Samotná oblast Altiplana je řídce osídlená, hustěji zalidněná jsou jen území v okolí jezera Titicaca a hornické oblasti (nacházejí se zde poměrně velká ložiska stříbra, mědi, cínu a zinku). Altiplano je známé též nejvýše položenou železniční tratí na americkém kontinentu, spojující města Cuzco a La Paz. V oblasti leží několik velkých jezer - na severu jezero Titicaca, v centrální části jezero Poopó a Coipasa, v jižní části slané jezero Salar de Uyuni.

Potosí - Nejvýše položené město světa (4090 metrů) leží na jihu Bolívie. V 18. století to bývalo nejbohatší město světa. Hora, tyčící se nad městem, se po právu nazývala Cerro Rico - Bohatá hora, naleziště stříbrné hory. A dodnes se v dolech těží stejně jako před stoletími a vy můžete být u toho! Doly jsou největší atrakcí Potosí, jinak na bolívijské poměry uspořádaného městečka se spoustou koloniálních budov. Ráno se nafasují gumáky, oblek, helma s čelovkou, na trhu se nakoupí dynamit, doutnáky, 90% alkohol, limonády, coca a vyráží se. Průvodce, bývalý horník, vysvětlí, jak správně žvýkat koku, jak se zapaluje doutnák a popisuje boha podzemí.

Salar de Uyuni - Je největší solná rovina na světě. Zabírá 10 582 čtverečních kilometrů. Tato solná pláň se nalézá na jihozápadě Bolívie, blízko vrcholků And. Pláň se nachází v nadmořské výšce 3 650 m.n.m. Před 40 000 lety zde bylo velké jezero. Jezero však postupem času vyschlo a zbyli po něm dvě menší jezera - Poopó a Uru Uru a dvě hlavní solné pouště - Salar de Coipasa a větší Uyuni. Odhaduje se, že se zde nachází 10 milionu tun soli.

 

Základní údaje o Peru

oficiální název státu: Peruánská republika, República del Perú

rozloha: 1 285 220 km(20. pozice na světě)

hlavní město: Lima

počet obyvatel:  35 512 704 (41. místo na světě, odhad  2017)

státní zřízení: republika

Prezident: Martin Vizcarra

úřední jazyk: španělština, kečuánština, ajmarština (všechny úřední)

náboženství: římští katolíci 90 %, jiní 10 %

měna: peruánský nuevo sol (PEN)

časový posun: -7 hod v době letního času,  -6 hod v době zimního času

 

Vstupní formality a celní předpisy v Peru

Ke vstupu na území Peru je potřebný cestovní doklad - cestovní pas s platností nejméně 6 měsíců. Doporučuje se mít s sebou kopii cestovního pasu pro případ ztráty. Při vstupu do země (buď na hraničním přechodu nebo na letišti) obdrží každý cizí státní příslušník tzv. migrační kartu TAM (Tarjeta Andina de Migraciones), jejíž dvě části je nutno vyplnit před pasovou kontrolou. Úředník pasové kontroly obě části potvrdí a druhou část tzv. výstupní lístek vrátí cestovateli, který ji musí odevzdat při výjezdu ze země. Ztráta tohoto dokladu znamená administrativní problémy a povinnost uhradit správní poplatek. Při vstupu do země se vyplňuje také celní prohlášení. Na počátku října 2003 rozhodla peruánská vláda o jednostranném zrušení vízové povinnosti pro občany ČR cestující do Peru za účelem turistiky. Při turistických cestách do Peru tudíž není vyžadováno vízum. Původní délka povoleného bezvízového pobytu v Peru byla 90 dnů, od června 2008 došlo ke zvýšení až na 183 dnů (6 měsíců). Nicméně konkrétní délku pobytu stanoví při vstupu vždy na hraničním přechodu imigrační úředník, který může požadovat předložení dokladů potvrzujících zajištění plánovaného pobytu v Peru a návratu ze země (letenka, finanční zajištění, rezervace ubytování atd.). Neexistuje omezení pro počet vstupů.

V Peru platí obvyklá dovozní omezení pro cestovatele s tím, že je zakázáno dovážet potraviny v surovém stavu, čerstvé ovoce a zeleninu, více než 20 krabiček cigaret a 3 litry alkoholických nápojů. Bezcelně je povolen dovoz následujících předmětů: 1 fotoaparát, 1 videokamera, 1 radiopřijímač, 1 elektrický spotřebič pro osobní potřebu (kulma, depilátor atd.), 1 hudební instrument, 20 ks hudebních CD, 1 videopřehrávač, 1 přehrávač videoher, 1 přenosný počítač, 1 elektronická agenda, 1 HDD, 2 USB paměti, 2 paměti do fotoaparátu, 10 videokazet, 10 video CD, 2 mobilní telefony atd. V případě peněz je možné bez registrace přivézt obnos do výše 10 tisíc USD. Povinná směna valut či deviz neexistuje. Při odjezdu z Peru je kontrolován především vývoz kulturních předmětů. Nesmí se vyvážet žádné originální artefakty, ať již v podobě keramiky či tkaniny.

 

Kontakt na Velvyslanectví a Honorální konzulát České republiky pro Peru

Velvyslanectví České republiky v Peru

Embajada de la República Checa

Baltazar la Torre 398, San Isidro, Lima

Telefon: +511/2643381, 2643374

Nouzová linka: +511/2643381, 2643374, +51/998736567

E-mail: lima@embassy.mzv.cz

Web: www.mzv.cz/lima

 

Honorární konzulát Callao

Av.Javier Prado (Circ. Golf Los Incas) 134, Torre 2, Of.902, Lima 33, Callao

Telefon  +511 743 4630, +511 743 4633

E-mail callao@honorary.mzv.cz

 

Všeobecní informace o Peru

Úřední jazyk

Jezním z uředních jazyků je španělština a dále pak dva domorodé jazyky. Kečuánština, kečujština neboli kečua, (doslova: 'lidská řeč'), je nejrozšířenější indiánský domorodý jazyk v Americe, používaný zejména v Peru (od roku 1975, jedním z úředních jazyků) Ajmarština, aymarština, ajmara nebo aymara je indiánský jazyk z And. Mluví se jím v jižním Peru a další žijí v Limě. Z hlediska počtu mluvčích je v současnosti třetím nejrozšířenějším domorodým jazykem Ameriky. Užitečná španělská slovíčka, která se Vám budou v restauraci hodit:restaurace - restaurante, stůl - mesa, jídelníček - menú, talíř - plato, jídlo - comida, snídaně - desayuno, oběd - almuerzo, večeře - cena, nápoj - bebida, dezert - postre, vidlička - tenedor, nůž - cuchillo, lžíce - cuchara, ubrousek - servilleta, šálek - taza, sklenice - vaso, účet - cuenta, cena - precio.

Geografie

Peru je stát v Jižní Americe. Jeho sousedy jsou Bolívie, Brazílie, Chile, Kolumbie a Ekvádor. Ještě před necelými pěti stoletími představovalo území Peru centrum říše Inků táhnoucí se i dál na jih a sever. Potomci Inků nadále žijí v Andách tradičním způsobem života a tvoří polovinu peruánské populace. Peru je třetí největší stát jihoamerického kontinentu. Je rozděleno na tři severojižní oblasti. Na západě je poušť Sechura, nejširší na severu, kde je mnoho velkých písečných dun. Dále na jih je pobřeží převážně skalnaté se souvislým pásmem hor. Z Peruánských And protéká pouští asi 50 řek. Andy se zvedají směrem do vnitrozemí až do výšky přes 5000 metrů. Nejvyšší horou je Huascarán (6768 m n. m.). Hlavní dvě horská pásma Kordiller, které mají dosud činné sopky a seismickou aktivitu, jsou rozdělena vysoko položenou náhorní planinou, na níž je Titicaca (6900 km²). Na východní straně And se vrcholky pozvolna svažující do Amazonské nížiny, která zabírá 62 % území státu. Na horách potkáme především lamy (druhy vicuňa, alpaca a guanaco). Na horách i na pobřeží můžeme obdivovat let kondora, obrovského ptáka s okouzlujícím letem a v nekonečné džungli dosud žijí druhy jako jaguár, puma, tapír a množství barevných papoušků (druh guacamayo). Z rostlinné říše je nejzajímavější leknín ,,la victoria regia´´, jehož listy mají obvod až dva metry. V pralese v blízkosti Cusca můžete spatřit květinu Inků ,,la cantuta´´ a také různobarevné horské i pralesní orchideje.

Klimatické poměry

Podnebí je zde příjemné, poměrně teplé po celý rok, ale v horských oblastech bývají chladná rána. Pásmo And dělí celou zemi do několika klimatických oblastí. Na pouštích při pobřeží Tichého oceánu je podnebí chladné a suché díky vlivu Humboldtova proudu, na severním pobřeží se díky vlivu jevu El Niño občas (jednou za pět či šest let) objevují období horká a vlhká. Podnebí And je vysokohorské a rozdílné podle nadmořské výšky. V severovýchodní části země, která spadá do Amazonské nížiny, je po celý rok horké a suché klima. Hlavní město Lima ležící nedaleko pobřeží Tichého oceánu má lednovou průměrnou teplotu 23 °C a červencovou teplotu 16 °C. Ročně zde spadne pouze 50 mm srážek.

Historie

V předkoloniálním období existovalo na území Peru několik rozvinutých indiánských kultur, např. kultury Chavín, Mochica, Paracas, Nazca, Chimú a Tiahuanaco-Huari. Všechny kultury nechaly své stopy v architektuře, keramice, textiliích a dalších indiciích. V roce 1400 ovládli celé území Peru kečuánští Inkové. Prosluli budováním velkolepých kamenných sídel, z nichž největší bylo tehdejší hlavní město Cusco a nejpozoruhodnější Machu Picchu, posvátné místo Inků. Rozsáhlá Incká říše byla brzy oslabena vnitřními spory i občanskými válkami a posléze byla poměrně snadno v roce 1532 ovládnuta španělskými dobyvateli v čele s Franciscem Pizarrem (1475 – 1541). Tím začalo období koloniálního drancování země. Roku 1543 vzniklo místokrálovství Peru, které patřilo k hlavním základnám španělského vlivu v Americe. To se odrazilo i v období boje latinskoamerických států za nezávislost, kdy Peru zůstávalo dlouho oporou španělské moci. Peru vyhlásilo nezávislost až v roce 1821 a v letech 1836 – 1839 tvořilo konfederaci s Bolívií. V letech 1879 – 1884 vedlo Peru po boku s Bolívií válku proti Chile. Za první světové války přerušilo Peru v roce 1917 diplomatické styky s Německem. Po druhé světové válce bylo Peru zmítáno častými převraty a střídáním civilních a vojenských vlád. Teprve nástup prezidenta Fujimoriho v roce 1990 znamenal částečný obrat v boji s terorismem a počátek ekonomické konsolidace.

Inkové

Existence Incké říše, poslední z velkých původních indiánských civilizací byla vždy opředena řadou tajemství. Vyspělost incké kultury dokazují zachovalé stavby obdivuhodných kamenných měst – pevností postavených vysoko v nepřístupných horách. Historie Incké říše trvala pouze něco málo přes jedno století. Záhadou zůstává, co všechno dokázali Inkové za tak krátký čas vybudovat. Inkové, jako jedna z malých skupin andských Indiánů opustili svoje původní malá venkovská sídla, aby založili rozsáhlé město u dnešního Cusca na jihu země. Postupně v relativně krátkém času vybudovali promyšlenou hospodářskou a společenskou organizací největší indiánskou říši celé Ameriky. Nejvyšší představitelé Inků se stali předmětem božského kultu. Proces incké expanze z oblasti kolem Cusca, které se stalo hlavním městem říše, začal za vlády osmého Inky Viracochy (vládl v období 1410 – 1438). Jeho syn Yupanqui (1438 – 1471), který přijal jméno Pachacutec, pokračoval v rozšiřování státu Inků, nechal vybudovat důmyslný systém cest o délce několika tisíc kilometrů. Jeho součástí byly i obdivuhodné tunely a visuté mosty. Na cestách byly pravidelně rozmístěny stanice pro předávání zpráv a výměnu poslů – běžců. Zprávy a nařízení se tímto způsobem šířily rychlostí až 250 km za den. Inkové neznali písmo, a proto museli poslové předávat zprávy ústně a za pomoci uzlového písma na provázcích, které nazývali quipú. Inkové se naučili opracovávat kámen od ptáků. Pozorovali je, jak si dělají hnízda ve skalách. Znali také byliny. kterými změkčovali kámen, aby se dal lépe opracovávat. Velkou roli hrál jistý druh magie a různé rituály. Pachacuti a jeho nástupce Topa (1471 – 1493) ovládli území, které sahalo od Ekvádoru po střední Chile. Inkové při své expanzi stavěli i opevnění, města, kanály a zavlažovací systémy. Hospodářská činnost Inků byla organizována tak, že nikdo nestrádal. Existoval systém sociální péče, sklady potravin pomáhaly přežít období nedostatku. Výsledky, kterých Inkové dosáhli za století autoritativní vlády, se zdály být dostatečné, aby zajistily stabilitu společnosti. Avšak náhlá smrt posledního inckého vládce Huayna Cápaca vedla k roztržce mezi jeho dvěma syny a občanské válce. Z ní však nevyšel vítěz. Oba soupeři pak byli zajati a usmrceni španělskými dobyvateli. Bez vládce se celá velká  Incká říše brzy zhroutila..

Obyvatelstvo a náboženství

Ve městech žije 70 % obyvatelstva, z toho víc než čtvrtina v oblasti Velké Limy. 45 % obyvatelstva tvoří Indiáni, 37 % mestici (míšenci Evropanů a Indiánů) a 15 % Evropané. Dvě třetiny obyvatelstva žijí v horách. Obyvatelstvo původních etnik jsou především z kmenů Kečua či Aymará a ve východní Amazonii žije více malých etnických skupin. Většina Peruánců jsou katolíci, jejich vyznání často prolínají staroindiánské elementy.

Měna

Místní měnou je nový sol, který se dělí na 100 céntimos. Kromě národní měny tzv. Nuevo Sol (PEN) je v zemi běžným platidlem americký dolar (USD), který lze směnit stejně jako např. Euro v bankách či směnárnách. Výměna bankovek Euro je složitější, protože většina bank je volně nesměňuje nebo jen ve velmi nevýhodném kursu. S americkými dolary lze prakticky běžně platit v obchodní síti, nicméně většinou jsou přijímány bankovky menších nominálních hodnot něž 100 USD, zejména kvůli obavám z padělání. Ceny jsou v Peru poměrně příznivé.

Nákupy a suvenýry

Mezi typické peruánské suvenýry patří textilie z jemné bavlny ,,pima´´ (trička), svetry z lamí vlny, tkané textilie z bavlny nebo vlny (dekorativní koberečky, pásky, atd.), zlaté a stříbrné šperky, keramika, vyřezávané dřevěné předměty, atd.

Stravování

Peruánská kuchyně využívá bohaté zdroje domácích produktů, ale jejich úprava je často ovlivněna hispánskou, černošskou a asijskou kuchyní. Strava v restauracích je poměrně levná a chutná. Peruánskou specialitou je pečené morče, které je velmi chutné. Další typické peruánské jídlo ,,cebiche´´ je směsí nakrájeného syrového rybího masa nebo mořských živočichů a cibule, vše pikantně okořeněné a zalité velmi kyselým citrónem, ve kterém se maso v podstatě uvaří. Tento způsob úpravy vychází z polynéské kuchyně. ,,Anticucho´´ je špíz z kousku hovězího srdce, naloženého v okořeněné směsi. Oblíbeným nealkoholickým nápojem je ,,chicha morada´´, která se připravuje z modrofialové kukuřice a nejproslulejším alkoholickým nápojem je ,,pisco sour´´, míchaný drink z brandy a citrónové šťávy.

Elektřina

220 V, 50 nebo 60 Hz, americký typ zásuvky (dva ploché hroty).

Telefony a internet

Téměř všude jsou kanceláře společnosti Telefónica del Perú (kde hovor vytočí) a mezinárodní telefonní budky, která fungují na kartu (tarjeta telefonica). Kartu lze koupit v obchodě, lékárně, téměř všude. Telefonní společnosti jsou v Peru dvě konkurenční, Telefónica a Telepoint, a jejich karty nejsou kompatibilní. S konkrétní kartou musíte do konkrétní budky: vytočí se číslo napsané na kartě, operátorce se řekne PIN získaný setřením příslušného políčka a poté lze telefonovat. Pro volání z mobilního telefonu musíte mít samozřejmě aktivovaný u svého operátora roaming. Některé typy telefonů v jižní Americe nefungují. Informujte se proto před cestou u svého mobilního operátora nebo u prodejce mobilních telefonů, zda váš přístroj bude v jižní Americe funkční (mobilní operátoři v Peru fungují na frekvenci 1900 MHz, je třeba mít třípásmový mobil). Hustota pokrytí signálem je v Peru nízká, signál je v podstatě jen ve městech.

V Peru najdete velké množství veřejných internetových kaváren, internet se dostal opravdu skoro všude. Za hodinu surfování po internetu zaplatíte cca 1,30-3 USD za hodinu. Většina kaváren má otevřeno do noci, ale málokterá je otevřená nonstop.

Pošta

Kvalitních pohlednic v ceně 1 sol je velký výběr. Známka do Evropy stojí 6 solů a nejlepší je koupit je zároveň s pohledy, protože ne všude mají na jejich prodej licenci. Pošty i poštovní schránky v Peru existují, ale pohodlné, rychlé a spolehlivé je odeslání pohledů prostřednictvím hotelové recepce. Do ČR jde pošta obvykle 14 dní. Pošta v Peru je dostatečně kvalitní, zvlášť od doby co je provozována soukromou společností.

Zdraví

V Peru existuje síť soukromých a státních zdravotnických zařízení. Soukromá zařízení jsou na podstatně vyšší úrovni. Praxe v případě ambulantního ošetření či hospitalizace je ovšem u obou typů zdravotnických institucí obdobná. Pacient musí vyšetření zaplatit v hotovosti či kreditní kartou (v některých případech je požadována úhrada vyšetření i předem) s tím, že proplacení nákladů si pacient se zdravotní pojišťovnou zařizuje následně na základě účtu vystaveného peruánským zdravotnickým zařízením. Obecně platí, že každý turista by měl mít pro pobyt v Peru sjednáno zdravotní pojištění.

Při cestách do Peru není povinné se nechat očkovat proti žluté zimnici. V případě, že cestovatel odlétá z Peru do zemí, kde je očkování proti žluté zimnice povinné (např. státy Střední Ameriky) nebo do země, která vyžaduje očkování při cestě z Peru, je nutné potvrzení o očkování předložit již na letišti. Proto je nejlépe mít očkování již před odletem z ČR. Pro návštěvu pralesních oblastí Peru, které budou dlouhodobějšího charakteru, je však vhodné být proti žluté zimnici očkován a zajistit si také další doporučená očkování jako např. očkování proti žloutence, břišnímu tyfu, tetanu atd. Po ruce je dobré mít také repelent či odpuzovač komárů. Je třeba se mít na pozoru před onemocněním horečkou dengue, které způsobuje štípnutí infikovaným komárem. Proti této nemoci neexistuje očkování, platí pouze prevence.

Bezpečnostní situace

Pokud se týče bezpečnostních poměrů, Peru je považováno za zemi, ve které je vhodné dbát zvýšené opatrnosti. Hlavními bezpečnostními zásadami jsou necestovat v noci, po setmění vycházet jen s minimální hotovostí, zavazadla ponechávat na bezpečném místě a dát přednost jednoduchému a neokázalému oblečení. Obecně platí pravidlo, že se nekonzumuje voda z vodovodního kohoutku, pouze voda balená – tzn. v lahvích nebo sklenicích. Zelenina a ovoce se doporučují před konzumací dobře propláchnout vodou, popř. dezinfikovat. 

 

Hlavní město Peru a další zajímavosti

Hlavní město Peru

Lima byla založena roku 1535 španělským dobyvatelem Franciscem Pizarrem na obou březích řeky Rimac, kdysi byla nejbohatším městem světa. Dnešní Lima je kosmopolitním velkoměstem s řadou koloniálních památek převážně církevního charakteru, které kontrastují s moderní výstavbou a chudinskými čtvrtěmi na okraji města. Klasická koloniální architektura vyniká barokní zdobností. Chloubou města je centrální náměstí Plaza de Armas s prezidentským palácem a katedrálou. V jedné z kaplí katedrály odpočívá Francisco Pizarro, pasáček vepřů a později dobyvatel, který rozvrátil nejmocnější indiánskou říši amerického kontinentu, Inckou říši. Největší atrakcí Limy je jedinečné Muzeum zlata, kde je možné vidět pozůstatky bývalého bohatství z období civilizací Chavín, Paracas, Nazca, Chimú, Moche, Wari, Lambayeque a Inca.

Další zajímavosti

Arequipa - Druhé největší peruánské město (2.350 m n.v.) má přezdívku ,,bílé město´´, většina jeho budov a kostelů byla postavena z bílého sopečného kamene. Chloubou Arequipy je klášter Santa Catalina z roku 1570, největší katolický klášter v Latinské Americe. Poblíž města se tyčí sopky El Misti (5.822 m n.v.), Chachani a Ampato.

Jezero Titicaca - Na hranicích Peru a Bolívie ve výšce 3.812 metrů nad mořem se rozkládá jezero Titicaca, které je největším vysokohorským jezerem světa a je posvátným jezerem Inků. Má řadu ostrovů, mezi nimiž budí pozornost plovoucí rákosové ostrovy Los Uros. Žijí na nich indiáni, kteří věří ve svou výjimečnost. Říkají o sobě, že mají černou krev, která je chrání před chladem jezera, v němž má voda stálou teplotu 13 stupňů Celsia. Své jezero opouštějí jen zřídka. Žijí kolektivním způsobem, připomínajícím jakousi komunu. Společně vyrábějí rukodělné výrobky, společně vyjíždějí na lov ryb. Své přebytky vozí na trh do města Puno, které leží na břehu jezera. O výdělky se dělí. Na jednom z ostrůvků zřídila vláda před několika lety školu s pěti třídami, je tu také knihovna a ošetřovna. Zdrojem příjmů ostrovanů jsou také turisté.

Puno - Puno leží na břehu jezera Titicaca, je městem se širokou paletou památek z doby největšího rozkvětu civilizace Inků. Jezero Titicaca zde vytváří přirozený přístav. Puno bylo založeno v  roce 1668 a v minulosti patřilo k nejbohatším městům v Peru díky stříbrným dolům v okolí.

Sillustani - Když se oblast kolem jezera Titicaca stala v 15. stol. součástí Incké říše Tahuantisuyo (Čtyři díly světa), byla pojmenována Kolasuyo podle národa, který ji před příchodem Inků ovládal. O Kollích toho není mnoho známo. Ví se pouze, že to byl lid bojovný, že jeho jazykem byla aymarština a nikoliv kečuánština, a že pohřbívali své mrtvé neobvyklým způsobem. V okolí města Puno na západním břehu jezera se v pusté krajině dodnes tyčí monumentální kamenné věže zvané chullpas, sloužící jako hrobky, do nichž Kollové ukládali své zesnulé. Nejpůsobivější z nich, některé vysoké až 12 metrů, se nacházejí v Sillustani, asi 25 km západně od Puna u laguny Umayo. V chullpas byli pohřbíváni příslušníci vyšších vrstev spolu se svým majetkem a jídlem pro cestu na onen svět. Zpočátku pochovávali pozůstalí mrtvé do země, později je nechávali i na povrchu a zasypávali kamením. Sillustani je nejrozsáhlejším pohřebištěm světa.

Cusco - Nejhezčí peruánské město Cusco bylo založeno koncem 12. stol. Manco Capacem. Jméno města bylo symbolem jeho významu - Cusco kečuánsky znamená pupek, střed. Město bylo zbudováno do podoby posvátného zvířete (pumy), jehož břicho tvořilo rozsáhlé náměstí - pupek země a zároveň pupek světa. Se vznikem města se pojí řada legend, které zaznamenali i španělští kronikáři. Podle jedné z nich vyšli zakladatelé Cusca z pěny posvátného jezera Titicaca jako poslové boha Slunce. Cusco je bývalým hlavním městem Incké říše. Každý Inka si postavil palác, který po jeho smrti přestal sloužit rodině a stal se místem odpočinku jeho duše. Francisco Pizarro dobyl Cusco se svými druhy 15. listopadu 1533. Po dobytí Cusca se Inkové uchýlili do horských pevností. Dobyvatelé museli být ohromeni nejen vznosnými paláci, ale i dlážděnými ulicemi, vodovodem, kanalizací a čistotou města, na jakou nebyli zvyklí. Zejména v chrámu Coricancha se museli zastavit plni úžasu – uprostřed prostranství totiž stály čtyři domy se stěnami pokrytými zlatými a stříbrnými pláty. Nejbohatší byl dům boha Slunce, jehož socha ze zlata vykládaného drahými kameny měla pro dobyvatele neslýchanou cenu. Jak asi museli být udiveni, když brali do rukou tepané zlaté květiny, ovoce, motýly, dotýkali se zlatých stromů uvnitř chrámu. Chrám Coricancha skrýval vytoužené drahé kameny a kovy, po nichž prahla srdce dobyvatelů. Před příchodem Španělů zdobily hlavní oltář zlacené lamy a velké slunce. Uvnitř hořel věčný oheň a před chrám byly každý den vynášeny mumie velkých Inků, aby i po smrti zůstaly v dosahu slunečních paprsků. Pro domorodce nebylo zlato výrazem bohatství. V jejich představách znamenalo ,,vyplakané slzy Slunce´´, které je třeba schraňovat. Nelze se divit, že ti, kteří přijeli zbohatnout, se vrhli na kov v Evropě tak ceněný. Z chrámu Coricancha se dochovaly jen zbytky stěn, které dnes slouží jako zdi kláštera Santo Domingo. Cusco dodnes budí úžas zbytky staveb a vyspělostí tehdejší incké civilizace. Dnešní Cusco je katolické koloniální město se spoustou chrámů, klášterů a stříbrných oltářů; bylo vybudováno Španěly na základech původního bohatého inckého osídlení, přičemž byl zachován i původní městský půdorys. Cusco současnosti však netvoří jen vzpomínky na minulost. Neodmyslitelně k němu patří potomci dávného inckého národa, Indiáni v typickém ponču a špičatých kloboucích, které potkáte všude: v úzkých uličkách před kostely i na tržištích, kde nabízejí své rukodělné práce. Muži si s chutí dají pivo nebo místní alkoholický nápoj čiča. Čiča se dělá z kukuřice, kterou staré Indiánky rozžvýkají, vyplivnou do džbánu a nechají ji zkvasit. Tato původní ,,technologie´´ už ovšem všude neplatí, dnes se čiča vyrábí většinou průmyslově. V průběhu staletí toto nádherné vysokohorské město, které leží ve výšce 3.496 metrů nad mořem, několikrát podstoupilo výraznou změnu. Pro své současné obyvatele i návštěvníky je střediskem stále ještě neprozkoumané incké civilizace, městem dobyvatelů a španělského baroka. V Cuscu a okolí je mnoho pamětihodností z předkolumbovského období i z let španělské nadvlády. Mezi nejvyhledávanější patří katedrála s černým Kristem, patronem města; hlavní náměstí Plaza de Armas, koloniální arkády; jezuitský chrám, v němž pozorné oko českého turisty spatří na stěně vymalovaného Jana Husa ve společnosti dalších kacířů; Pizarrův palác, katolický kostel a dominikánský klášter Santo Domingo, městské muzeum s exponáty s náboženskou tematikou, amfiteátr, atd. V okolí Cusca stojí za pozornost pevnosti Sacsayhuamán, Ollantaytambo; incké lázně a zřícenina Tambomachay, indiánská vesnice Pisac s trhy s indiánskými produkty, Puca-Pucará, Q´enqo. Cusco je hlavním východiskem pro návštěvu kultovního místa Machu Picchu. Tajemné Cusco a jeho okolí patří k nejkrásnějším a nejzajímavějším oblastem Jižní Ameriky.

Machu Picchu - Američan Hiram Bingham objevil 24.7.1911 uprostřed hor a džungle ,,ztracené město Inků´´, o němž nikdo neměl po staletí ani tušení. Jako první bílý muž spatřil v němém úžasu pralesem zarostlé terasy, kamenné domy a vodní kanály. Tento historik z Yaleské univerzity si myslel, že má před sebou bájné město Vilcambamba. V něm se prý v roce 1532, kdy Španěl Francisco Pizarro dobyl celou Inckou říši včetně jejího hlavního města Cusca, opevnili Inkové. To, že  Machu Picchu skutečně existuje a že je Bingham objevil, zůstává až dodnes vlastně jedinou jistotou. Ostatní jsou jen hypotézy, přestože průvodci hýří ve všech světových jazycích mnoha ,,zaručenými´´ vysvětleními. Někteří říkají, že Machu Picchu bylo državou devátého vládce Inků Pachacuteca. Archeologové odhadují, že zde nikdy nežilo více než tisíc osob, a jak ukazují kosterní pozůstatky, podíl žen zde mohl být až desetkrát větší než mužů. Richard Halliburton, americký cestovatel a spisovatel, tady hledal ,,neposkvrněné panny Slunce´´, incké kněžky, které zde nalezly úkryt před útočnými Španěly. Nalezené ženské kostry by to jen potvrzovaly. Ale Machu Picchu je tady a dává spíš prostor k zamyšlení, co jsme, co jsme byli a kam jdeme. Jak je vlastně možné, že tady, ve výšce 2.399 metrů nad mořem, vystavěli předkolumbovští domorodci tak dokonalé stavby z těžkých kamenů, mezi které nedostanete ani list papíru? Jak sem dopravovali ty tunové kvádry, když člověk má potíže se tady pohybovat i bez nákladu? Jsou to otázky, na něž nejsou přesné odpovědi. Machu Picchu zůstává archeologickou hádankou, která asi nikdy nebude vyřešena. Machu Picchu v kečuánštině znamená ,,stará hora´´. Pravděpodobně nejnavštěvovanějším místem Machu Picchu je Intihuatana – v kečuánštině to znamená ,,místo, kde je upoutáno slunce´´; inti = slunce, huatana = provazy přivázaný. Je to obrovský kamenný trojúhelník, uprostřed kterého se tyčí pečlivě opracovaný hranol, který sloužil k určování začátku ročních období. Toto místo představovalo důležitou součást každého chrámu Slunce. Pro Halliburtona byla Intihuatana nepohodlnou a tvrdou postelí, když se zde v roce 1930 rozhodl přenocovat. K Intihuataně vede 78 schodů, z tohoto místa je nezapomenutelný pohled na pralesem porostlé hory. Dále si prohlédnete sluneční hodiny a astronomický ,,přístroj´´ pro určování pohybu nebeských těles. Už jen ta dvě tajemná slova - Machu Picchu - připomínají sen a z každého tak trochu dělají básníka. Kamenná matka, pěna kondorů, vysoký sráz jitra člověka, píše o tomto inckém skvostu uprostřed peruánských hor Chilan Pablo Neruda. Machu Picchu je od Cusca vzdáleno asi 110 km. Z Cusca pojedete vlakem do Aguas Calientes a po krátkém úseku mikrobusem (asi 6 km) se po zdolání serpentin ocitnete v n.v. 2.399 metrů, odkud se rozprostírá úchvatný pohled na nejzachovalejší památku Incké říše - Machu Picchu. Po cestě vlakem je nejvyšším bodem trati El Arco (3.680 m n.v.). V dáli jsou hory se zasněženými vrcholy a kolem trati je mnoho eukalyptů, snad ještě více než v jejich domovské Austrálii. Vlak pomalu sjíždí do údolí a jede podél řeky Urubamby. Cítíte to magické, rytmické slovo? Voní dálkou. Tahle divoká, kameny a hlubokými srázy spoutaná říčka už totiž patří amazonskému pralesu. Vody Urubamby se vlévají do Ucayali zase do Amazonky. Břehy Urubamby vroubí opuncie a agáve. Dále od břehu přechází vegetace v bujný zelený porost, který se šplhá vysoko po skalách. Radiokarbonová metoda určila vznik Machu Picchu na rok 1450, tedy do vlády Inky Pachacuteca. Současný stav výzkumu se přiklání k názoru, že se jednalo o správní středisko zaměřené na zemědělství. Machu Picchu je ohromným komplexem. Město je obehnáno zbytky zdiva o výšce 18 m a tloušťce 5 metrů. Jednotlivé části jsou propojeny schodišti, takže po 3.000 schodech je možné projít všemi náměstími, nástupišti a terasami, a navštívit všechny svatyně, observatoře a obytné budovy. Střed města, rozděleného na zemědělský a městský sektor, tvoří prostranství, připomínající náměstí, jaká se vyskytují v každé indiánské vesnici. V sousedství leží nejdůležitější paláce a svatyně. Nejrozsáhlejší náměstí o rozměrech 60 x 20 m se nazývá Plaza Sagrada a je lemováno náboženskými objekty. Chrám ,,tří oken" tvoří tři stěny a stejný počet oken; podle domorodé legendy vyšli právě z těchto oken bratři Ayarové, kteří založili Cusco a chrám Coricancha. V okolí Machu Picchu bylo nalezeno 135 koster. Voda, rozváděná důmyslnými kanály z několika pramenů na úbočí hory, sloužila k zavlažování zemědělských teras nacházejících se přímo ve městě i k potřebě obyvatel. Na východní straně města leží hřbitov s domem, ve kterém žil hlídač mrtvých – ayakamayok. Opodál stojí komplex budov, který sloužil jako věznice osob.

Ollantaytambo - Ollantaytambo se nachází přibližně v polovině cesty mezi Cuscem a Machu Picchu. Celkem  nenápadné vesnici dominuje mohutné incké opevnění. Tady byla přechovávána srdce mumifikovaných panovníků. K Ollantaytambu se váže i velmi romantická legenda. Za vlády Inky Pachacuteca se zamilovala jeho krásná dcera Kusi Koiljur do generála otcova vojska Ollayty. Velký Inka však vztahu příliš nepřál a dal svou dceru uvěznit. Tak to zůstalo až do Pachacutecovy smrti. Teprve potom byla princezna omilostněna a mohla se za generála Ollaytu provdat. Šťastní manželé se usadili právě v Ollantaytambu.

Pisac - Pisac leží 30 km na sever od Cusca na pravém břehu řeky Urubamba. K čilému životu se probouzí každé úterý, čtvrtek a neděli, kdy zde probíhá trh. Tento den se sem sjedou indiáni z celého okolí a okolní hory shlížejí na pestrobarevné hemžení mezi modrými igelitovými střechami trhových stánků. Scházejí se zde vesničané z okolí, aby nakoupili či prodali ovoce, zeleninu, maso, věci z vlny a různé suvenýry. Navíc je trh skvělou příležitostí k setkání se zajímavými typy zdejších indiánů. V minulosti bylo v Pisacu významné kulturní a politické centrum kečuánských kmenů. Když si údolí podmanili Inkové, stalo se jejich oblíbeným místem odpočinku, ale také úkrytem před Španěly. Přes ruku Urubamba vybudovali Inkové mosty, na okolních svazích vystavěli své paláce, chrámy a opevnění.

 

 

Doporučené zájezdy

Mohlo by se vám líbit

Celý svět na dlani

Vybírejte podle kontinentu

Afrika

Asie

Severní Amerika

Latinská Amerika

Evropa

Australie a Oceánie