Kultura a zvyky na Zanzibaru

Zanzibar je křižovatkou světů. Po staletí sem monzunové větry přiváděly obchodníky z Arábie, Persie a Indie, a tak se tu africké kořeny propojily s islámem, orientální architekturou a indickým kořením. Výsledkem je svahilská kultura – s vyřezávanými dveřmi, voláním muezzinů nad střechami Stone Townu a hudbou taarab.

Zanzibarci jsou hrdí, pohostinní a nikam nespěchají. Kdo pochopí jejich pole pole (pomalu, v klidu), pochopí i ostrov.

Obyvatelé Zanzibaru – svahilská kultura a tradice

Dnešní Zanzibarci jsou potomky afrických národů, arabských a perských obchodníků i indických přistěhovalců. Nejsilněji ostrov poznamenal Omán – jeho sultán Saíd si sem v roce 1840 přestěhoval sídlo z Maskatu a Stone Town se stal centrem obchodu s kořením i otroky. Početná byla i indická komunita, k níž patřila třeba rodina Freddieho Mercuryho. Sultanát ukončila v roce 1964 revoluce a Zanzibar se krátce nato spojil s Tanganikou v dnešní Tanzanii.

Tradice se tu drží i v oblékání. Muži nosí dlouhé bílé roucho kanzu a vyšívanou čepičku kofia, ženy se halí do pestrých látek kanga. Na většině z nich je natištěné svahilské přísloví nebo vzkaz – kanga tak slouží i jako tichý způsob, jak něco sdělit. K oslavám a svatbám patří jemné ornamenty z henny na rukou a nohou žen.

Náboženství: islám a každodenní život

Naprostá většina Zanzibarců jsou muslimové a islám dává ostrovu jeho rytmus. Pětkrát denně se nad městem nese volání k modlitbě, v pátek se ulice kolem mešit zaplní muži v bílém a během ramadánu se život přes den zpomalí – o to živější jsou pak večery. Kdy ramadán připadá, najdete v článku Kdy jet na Zanzibar.

Stone Town je přitom i městem soužití: kousek od sebe tu stojí mešity, anglikánská katedrála Christ Church, katolická katedrála svatého Josefa i hinduistické chrámy. Společenský život se odehrává na barazách – kamenných lavicích podél domů. Po ránu na nich muži popíjejí silnou kávu z mosazných konvic a probírají novinky, nejznámějším takovým místem je náměstíčko Jaws Corner.

Hudba a řemesla – taarab, festivaly a vyřezávané dveře

Zvukem Zanzibaru je taarab – zpívaná svahilská poezie za doprovodu orchestru s loutnou ud, citerou kanun a houslemi, v níž se mísí africké, arabské i indické vlivy. Podle legendy ho na ostrov přinesl sultán Barghaš ve 2. polovině 19. století. První hvězdou žánru se stala zpěvačka Siti binti Saad, která místo arabštiny začala zpívat svahilsky. Taarab se dodnes vyučuje v hudební akademii Dhow Countries ve Stone Townu a často zazní i na festivalu Sauti za Busara.

K ostrovu patří i tradiční řemesla: proslulé vyřezávané dveře s mosaznými hroty, truhly zdobené mosazným kováním nebo pestrobarevné obrazy tingatinga se zvířaty – styl, který se zrodil v Dar es Salaamu a dnes ho prodávají galerie po celém ostrově.

Zanzibarská kuchyně – co ochutnat na Ostrovech koření

Na Ostrovech koření se vaří s hřebíčkem, kardamomem, skořicí a kokosovým mlékem. Svahilská kuchyně spojuje africké suroviny s arabskými a indickými recepty a na ostrově je samozřejmě hlavně mořská – ryby, krevety, humři a chobotnice. Nejlepší místo, kde ji ochutnat, je večerní trh v zahradách Forodhani ve Stone Townu.

• Pilau – rýže vařená s masem nebo mořskými plody a směsí koření, od hřebíčku po kmín; sváteční jídlo, které nechybí na žádné oslavě
• Urojo – „zanzibarská směs": kyselá polévka z tamarindu a kokosového mléka se smaženými kuličkami, brambory a chilli; typická pochoutka Stone Townu
• Pweza wa nazi – chobotnice na kari v kokosovém mléce
• Zanzibarská pizza – s italskou nemá nic společného: tenké těsto plněné masem, zeleninou a vejcem, nebo na sladko banánem a čokoládou, osmažené na plotně
• Mishkaki – grilované špízy z marinovaného masa
• Chapati a mandazi – placky indického původu a sladké smažené koblížky ke snídani i ke kávě

K pití se nabízí kořeněný čaj chai, silná káva s kardamomem, čerstvě lisovaná šťáva z cukrové třtiny a voda z mladých kokosů, svahilsky madafu. Alkohol se podává v hotelech, resortech a barech s licencí – na veřejnosti se nepije. Proč pít jen balenou vodu, vysvětluje článek Zanzibar – informace o zemi.

Suvenýry a smlouvání – co si přivézt ze Zanzibaru

• Koření – hřebíček, vanilka, skořice, muškátový oříšek nebo hotová směs na pilau; nejvoňavější nákup z celé cesty
• Látky kanga a kitenge – pestré a lehké, poslouží jako šátek, plážová sukně i ubrus
• Obrazy tingatinga – veselé malby zvířat v jasných barvách
• Řezbářské výrobky – miniatury vyřezávaných dveří, truhličky a sošky
• Mýdla a oleje z mořských řas – výrobky žen z vesnic na východním pobřeží, kde se řasy pěstují
• Pozor na mušle a korály – jejich vývoz je zakázaný; podrobnosti v článku Zanzibar – informace o zemi

Nejlepší nákupy jsou na trzích – v bazaru Darajani ve Stone Townu seženete koření, ovoce i látky. Na trzích a u stánků se smlouvá, ale s úsměvem a s mírou; v obchodech s pevnými cenami smlouvání nečekají.

Etiketa – jak se chovat, abyste zapadli

• Zdravte – turisty vítá jambo, starší lidé ocení uctivé shikamoo; pozdrav a krátký rozhovor předchází každému obchodu.
• Pravá ruka – jí se, podává a přijímá pravou rukou, levá se považuje za nečistou.
• Oblékání – mimo hotely a pláže zakrytá ramena a kolena; plavky patří jen k vodě.
• Focení lidí – vždy se nejdřív zeptejte, zvlášť u žen; někteří odmítnou, a to je potřeba respektovat.
• Projevy náklonnosti – polibky a objímání na veřejnosti tu nejsou zvykem.
• Mešity – nemuslimové do nich obvykle nesmějí; obdivujte je zvenčí.
• Zpomalte – pole pole není výmluva, ale životní styl; netrpělivost se tu nenosí.

Kdy se na Zanzibar vydat, poradí článek Kdy jet na Zanzibar. Praktické informace o vízu, povinném pojištění a dopravě najdete v článku Zanzibar – informace o zemi. A přehled pláží a památek na stránce Dovolená na Zanzibaru.

Prohlédnout zájezdy na Zanzibar