Kultura a zvyky

Kostaričané si říkají Ticos a jejich přístup k životu shrnují dvě slova: pura vida. Doslova „čistý život", v praxi pozdrav, poděkování, odpověď na „jak se máš" i celková filozofie – v klidu, s úsměvem a bez zbytečného spěchu. Kdo pochopí pura vida, pochopil Kostariku.

Ticos – lidé, kteří nikam nespěchají

Ticos patří k nejpřátelštějším národům Latinské Ameriky. Jsou zdvořilí, trpěliví a konfliktům se vyhýbají – ostré jednání nebo zvýšený hlas tu působí mnohem hruběji než u nás. S tím souvisí i takzvaný „tico time": čas se tu vnímá volněji, schůzka může začít o čtvrt hodiny později a nikdo to neřeší. Na dovolené je nejlepší se tomuto rytmu prostě poddat.

Kostarika je zároveň nejstabilnější demokracií regionu – země bez armády, s dlouhou tradicí vzdělanosti a hrdostí na svou přírodu. Ticos o ní mluví rádi a ocení, když se návštěvník zajímá – otázka na národní parky nebo kávu je vždy dobrým začátkem konverzace.

Náboženství – katolická země s tolerancí

Katolictví je v Kostarice státním náboženstvím zakotveným v ústavě – v Americe rarita. Víra prostupuje každodenním životem: ve městech i vesnicích narazíte na kostely, kapličky a sochy světců, řada svátků má náboženský původ. Zároveň jsou ale Ticos nábožensky tolerantní a od turistů nikdo zvláštní zbožnost neočekává – stačí respekt při návštěvě kostelů (zahalená ramena, ztišený hlas).

Patronkou země je Panna Marie Andělská – „La Negrita", jejíž soška je uložena v bazilice ve městě Cartago. Každý rok 2. srpna k ní putují statisíce poutníků z celé země, mnozí desítky kilometrů pěšky – je to největší náboženská událost Kostariky.

Svátky a festivaly, které stojí za zážitek

• Semana Santa (Svatý týden, březen/duben) – týden před Velikonocemi se země téměř zastaví. Procesí v ulicích, zavřené obchody a plné pláže: Ticos vyrážejí hromadně k moři, rezervujte s předstihem.
• 2. srpna – pouť do Cartaga – celonárodní pouť k La Negritě.
• 15. září – Den nezávislosti – večer předtím děti nosí ulicemi ručně vyrobené lampiony (faroles), v den svátku procházejí městy školní průvody s bubny.
• 25. července – připojení Guanacaste – provincie slaví rodei, tanci a jízdami na koních; nejživěji je přímo v Guanacaste.
• Karneval v Limónu (říjen) – afro-karibská slavnost s hudbou, tancem a průvody, vrchol kulturního roku karibského pobřeží.
• Fiestas de Palmares (leden) – dva týdny koncertů, rodea a lidové zábavy; největší světská slavnost v zemi.

Hudba, tanec a volské povozy

Na Pacifiku a v Guanacaste zní marimba – dřevěný xylofon, který je národním nástrojem. Karibské pobřeží žije kalypsem a reggae, dědictvím afro-karibské komunity. A na zábavách se stejně nakonec tančí salsa, merengue a cumbia – Ticos tančit umí a rádi vtáhnou i návštěvníky.

Národním symbolem je carreta – ručně malovaný volský povoz. Pestré geometrické vzory, kterými se povozy zdobí, jsou zapsané na seznamu nehmotného dědictví UNESCO a malovanou carretu potkáte jako suvenýr i uměleckou instalaci po celé zemi. Tradici připomíná průvod volských potahů Día del Boyero, který se koná každoročně v březnu v Escazú u San José.

Etiketa – jak se chovat, abyste zapadli

• Zdravte a usmívejte se – pozdrav patří ke každé interakci, „pura vida" funguje vždy a všude.
• Nespěchejte a netlačte – netrpělivost je tu společenský prohřešek; věci se vyřeší, jen svým tempem.
• Plavky patří jen na pláž – ve městech a restauracích se obléká civilně; opalování nahoře bez na veřejných plážích není přípustné.
• V kostele decentně – zahalená ramena, sundaná čepice, ztišený hlas.
• Focení lidí – před portrétem místních se sluší požádat o svolení, stačí gesto a úsměv.
• Smlouvání není zvykem – na trzích lze mírně vyjednávat, ale agresivní smlouvání jako v Asii tu nefunguje.

Jak chutná Kostarika, zjistíte v článku Kostarická kuchyně. Co si přivézt domů, poradí Nakupování a suvenýry. A přehled celé země najdete na stránce Dovolená v Kostarice.

Prohlédnout zájezdy do Kostariky