Velikonoční ostrov

Velikonoční ostrov – španělsky Isla de Pascua, jazykem původních obyvatel Rapa Nui – je nejodlehlejší obydlený ostrov světa. K nejbližší pevnině je to přes 3 500 kilometrů a nejbližší obydlený soused leží 2 000 kilometrů daleko.

Politicky ostrov patří od roku 1888 k Chile, duší je ale Polynésií – spolu s Havají a Novým Zélandem tvoří vrcholy takzvaného polynéského trojúhelníku. Právě tady, na kousku sopečné země uprostřed Pacifiku, vytvořila polynéská civilizace stovky kamenných obrů moai – a nechala po sobě záhady, které vědci luští dodnes.

Sochy moai – záhada, která ostrov proslavila

Na ostrově stojí téměř devět set soch moai, vytesaných ze sopečného tufu mezi 13. a 16. stoletím. Průměrná socha měří kolem čtyř metrů, největší vztyčená přes devět a váží více než 80 tun. Moai představovaly zbožštělé předky – stály na kamenných plošinách ahu zády k moři a bděly nad svými vesnicemi. Některé nesou na hlavě válec z červeného kamene zvaný pukao, znázorňující účes.

Jak dokázali ostrované mnohatunové kolosy přepravovat na kilometrové vzdálenosti, není dodnes uspokojivě vysvětleno – teorie mluví o dřevěných saních i o „chůzi" soch pomocí lan. Málo se ví, že žádná socha nepřežila stojící: během vnitřních konfliktů v 18. a 19. století byly všechny strženy a ty, které dnes obdivujeme, vědci znovu vztyčili. A ještě jedna záhada zůstává: destičky s písmem rongo-rongo se dosud nepodařilo rozluštit.

Co vidět na Velikonočním ostrově

• Rano Raraku – lom, kde se moai rodily: ve svazích sopky jich v různých fázích rozpracovanosti zůstalo na čtyři sta, včetně nedokončeného obra o délce 21 metrů. Nejfotogeničtější místo ostrova.
• Ahu Tongariki – největší plošina ostrova s patnácti sochami v řadě proti oceánu; při východu slunce nezapomenutelná silueta.
• Anakena – pláž s bílým korálovým pískem a palmami, kde podle tradice přistál první král ostrova. Zdejší moai s červenými pukao patří k nejzachovalejším.
• Rano Kau a Orongo – kráter sopky s jezerem a lagunami na dně a obřadní vesnice kultu ptačího muže na jeho hraně.
• Hanga Roa – jediné městečko ostrova: přístav, kostel s polynéskou výzdobou, trhy s řezbami a večerní vystoupení tradičních tanců.

Kult ptačího muže

Když éra stavění moai skončila, nahradil ji pozoruhodný rituál. Každý rok se zástupci rodů spouštěli z útesů obřadní vesnice Orongo, přeplavali k ostrůvku Motu Nui a čekali na první vejce rybáka černohřbetého. Vítězův pán se stal tangata manu – ptačím mužem – a jeho rod získal na rok výsadní postavení. Skalní rytiny ptačích mužů zdobí útesy Oronga dodnes a výhled z hrany kráteru Rano Kau na oba ostrůvky patří k nejsilnějším na ostrově.

Rapanujci dnes

Na ostrově žije kolem osmi tisíc obyvatel, z velké části potomků původních Polynésanů. Rapanujská kultura je živá: vedle španělštiny zní vlastní polynéský jazyk, tančí se, vyřezává a na přelomu ledna a února ostrov slaví festival Tapati – dva týdny tanců, soutěží a průvodů, při kterých se volí královna ostrova. Více o chilských kulturách a zvycích najdete v článku Kultura a zvyky.

Praktické informace

• Jak se tam dostat – jedině letecky ze Santiaga: let trvá zhruba 5,5 hodiny a jde o jednu z nejdelších vnitrostátních linek světa. Přistává se v Hanga Roa.
• Pobyt max. 30 dní – vstup na ostrov je ze zákona omezen; před odletem vyplníte jednoduchý formulář a doložíte zpáteční letenku s ubytováním. Detaily v článku Chile – informace o zemi.
• Vstupenka do národního parku – archeologická místa jsou součástí národního parku Rapa Nui (UNESCO). Vstupenka pro cizince stojí 80 USD, platí 10 dní a pokrývá všechna místa; do Rano Raraku a Oronga s ní lze vstoupit jen jednou. Koupíte ji online nebo na letišti.
• Doprava po ostrově – ostrov měří zhruba 24 × 12 km; nejběžnější je půjčené auto či čtyřkolka, památky lze objet i s místním průvodcem v rámci denních výletů.
• Respekt k památkám – na ahu se nevstupuje a soch se nedotýká; pokuty jsou vysoké a Rapanujci na ochranu dědictví právem dbají.

Kdy jet na Velikonoční ostrov

Subtropické podnebí dělá z ostrova celoroční destinaci. V tamním létě (leden–březen) se denní teploty drží kolem 25–28 °C, v zimě (červen–srpen) kolem 20 °C – nikdy tu není mráz ani úmorné vedro. Přeháňky přicházejí po celý rok, bývají ale krátké; nejvíc prší od dubna do června.

Výběr termínu je tak spíš otázkou stylu cesty:

• Leden–březen – nejtepleji, nejlepší koupání na Anakeně a na přelomu ledna a února festival Tapati. Zároveň nejvíce návštěvníků: letenky i ubytování rezervujte s velkým předstihem.
• Duben–září – klidnější a zelenější tvář ostrova: méně turistů, příjemné teploty na pěší výpravy k moai a snazší rezervace.
• Celoročně – východ slunce nad Ahu Tongariki i výhledy z Rano Kau fungují v každém měsíci; na návštěvu památek není špatné období.

Podrobnosti o sezónách v celém Chile najdete v článku Kdy jet do Chile.

Přehled celé země a dalších destinací najdete na stránce Dovolená v Chile.

Prohlédnout zájezdy do Chile